I'm Black - III.díl GP

48.kapitola

13.února 1996

Ty jsi Cassiopeia Blacková?" Ozvalo se vedle mě když jsme toho dne odcházeli od večeře ve Velké Síni. Ohlédla jsem se. Postávala tam malá prvačka a bylo vidět jak je nervózní.

 ,,Ehm jo jsem. Ahoj," vyhrkla jsem zmateně.

,,Tohle ti mám předat," podala mi složený list papíru a jakoby se vypařila.

 ,,Kdo to byl?" Zeptala se zvědavě Jess a já mykla rameny, že nemám zdání. Rozložila jsem list papíru a začala číst ,,Cassiopeio Euphemie Blacková, tímto listem tě zvu zítra do Prasinek. Budu čekat v jedenáct   u vstupní brány s bílou růží v ruce.

Tvůj X."

,,No páni to zní působivě. Kdo je asi ten X ?" Nakoukla mi nedočkavě Marrieta do dopisu. 

,,Noooo kdo asi, řekla bych, že vím," uchichtla se Jess.

 ,,Ale proč zítra?" Tak nějak podvědomě jsem to tušila ale ....nechtělo se mi věřit, že by byl skutečně tak...

,,Zítra je přece 14.února což znamená Valentýn!" Zaculila se Cho. 

,,Oh to zní jako bys měla plány," navázala jsem na její odpověď.

 ,,No dá se to tak říct."

,,Vás aspoň někdo pozval. Já jsem asi pro kluky vzduch," postýskla si Jessica, načež jsem vyprskla smíchy. 

,,Zkus to u mého bratra, ten tě určitě neodmítne. Co vím, nikdy žádnou holku ani nepolíbil." Jessica po mě div nevrhla vidličku.

 ,,Vždyť on přece nemůže, nebelvírští mají trénink a on je přece na postu odrážeče za jednoho z dvojčat Weasleyových."

,,Jsi nějak moc informovaná," zamumlala jsem. Lyco a Jessica to by tak ještě scházelo. Můj bratr byl drbna a ona rovněž tak.

Znovu jsem se podívala na vzkaz a doufala, že se nemýlím ve svém odhadu. Byl tady jeden kluk od kterého bych o to pozvání stála. Od Vánoc se celkem hodně věcí změnilo.

Před spaním jsem si vzkaz položila na noční stolek a usínala s pohledem na něj. Uvidíme co zítřek přinese.

***

,,Baf! Kdo jsem ?" Položil mi někdo zezadu studené ruce na oči. 

,,Někdo kdo nemá růži," zahuhlala jsem. Pravdou bylo, že jsem na místo setkání dorazila o čtvrt hodiny dřív páč jsem byla hrozně nedočkavá. Ale merlinžel byla taky hrozná zima.

,,Tak se podívej," sundala jeho ruce z mých očí a otočila se. 

,,Frede," vyprskla jsem smíchy. Opravdu tam stál Fred s růží v puse. Bílou.
,,Ahoj," usmál se a podal mi růži. 

,,Ooo jsem poctěna hrabě z Yorku," vyhrkla jsem první co mě napadlo.

 ,,Ee? Z Yorku?" 

,,Jo ...promiň. To je z mudlovských dějin Anglie. Yorkové byli jedna ze stran Války růží, jejich znakem byla bílá růže." Super,  trapas hned na začátek.

,,Tak když jsme si dali hodinu Dějin, můžeme jít ne?"  

,,Jo asi můžeme," přisvědčila jsem s křečovitým úsměvem. Tohle nemůže dobře dopadnout.

Přidali jsme se k frontě čekajících, které Filch kontroloval a pouštěl ven, čas od času jsme se na sebe podívali a rozpačitě se usmáli, oba jsme však mlčeli.
Celkem se mi ulevilo, když už jsme scházeli po pozemcích.  Bylo to lepší než jen stát vedle sebe a vypadat trapně.