I'm Black - III.díl GP

29.kapitola

Říjen 1994

Když jsme třicátého října ráno přišli do Velké Síně na snídani, zjistili jsme, že tu přibylo výzdoby. Každý hedvábný prapor představoval jednu z kolejí - červený se zlatým lvem Nebelvír, modrý s bronzovým orlem Havraspár, žlutý s černým jezevcem Mrzimor a zelený se stříbrným hadem Zmijozel. Za učitelským stolem visel ten největší ze všech, na němž byl erb Bradavic: lev, orel, jezevec a had byli umístěni v políčkách kolem velkého písmene B.

,,To asi kvůli těm Krásnohůlkám a Kruvalu, že?" podotkla Cho zatímco my si normálně sedli ke snídani aniž bychom to komentovali.

,,Hej Cass! Pojď sem prosím tě," zavolal na mně od Nebelvírského stolu bratr, když jsme procházeli kolem.

,,No, co je?" zeptám se ho a on mi však beze slova do ruky strčí dopis.

,,Bylo od tebe hezké, že jsi to zkusil Harry. Jsem zpátky v Británii a mám spolehlivý úkryt. Chci abys mně informoval o všem, co se v Bradavicích stane. Neposílej už Hedviku (ani tu Lycovu sovu) a střídej raději ty školní. O mně si nedělej starosti, hlavně dávej pozor na sebe. Nezapomeň, co jsem ti říkal o té tvé jizvě. S."

,,Chápeš, on se doopravdy vrátil. Můžeme ho vidět," šeptl mi bratr se špatně skrývaným vzrušením. Vyvrátila jsem oči vsloup.

,,Neměl se vracet, je to hrozně nebezpečné," namítla jsem a světe div se! Hermiona mně podpořila.

,,Přesně to jsem také říkala. Jestli ho někdo uvidí tak to bude pořádný průšvih."

,,Jo zase tu budou čmuchat Mozkomorové," otřásl se Ron s krajním znechucením. Lyco viděl, že jej nikdo nepodpoří, takže se s tázavým pohledem obrátil na Harryho.

,,Rozhodně je to znepokojující! My přece nechtěli, aby se vrátil a on se i přesto vrátil kvůli nám. Neměl jsem mu o té jizvě vůbec psát." Harry si mimoděk přejel prstem po jizvě ve tvaru blesku.

,,Vy jste teda poseroutkové!" prohlásil Lyco, naštvaně se otočil a odkráčel pryč.

,,Copak si nepamatuje, kolik jsme toho riskovali proto abychom Tichošlápka dostali bezpečně odsuď?" nechápala Hermiona, zatímco si pohrávala s řemenem od brašny.

,,No vždyť on toho zas tolik neriskoval, časem jsme cestovali jen my," podotknul Harry jakoby uraženého Lyca naprosto chápal. Já nad tím jen mávla rukou.

,,Lyco už je takový, on zkrátka občas potřebuje v životě zažít trochu rizika!" Posléze jsem se se lvíčaty rozloučila a vydala se na hodinu Kouzelných formulí. Nicméně celou dobu mi to vrtalo hlavou. Strejda Sirius je zpátky v Británii ale nevíme kde přesně. Ergo zatím nám nehrozí žádné bezprostřední nebezpečí, kdybychom se s ním chtěli spojit. Aspoň sovy nebudou cestovat takovou dálku. Může být ve Skotsku právě tak jako může být ve Walesu, Irsku nebo možná i v Londýně. Třeba na Grimmauldově náměstí. I když ne to je blbost, to by jsme asi věděli. Merlinví kde je. Snad je v bezpečí. Zatímco jsem tahle nelogicky uvažovala vykládal nám profesor Kratiknot o přivolávacích kouzlech. Ale pouštěla jsem to jedním uchem dovnitř a druhým ven.

***

Dnešního dne byl i vzduch plný příjemného očekávání. Rozhodně jsem nebyla jediná, kdo na hodinách nedával pozor. Všichni mysleli jen na jedno. Na dnešní večer. Přijedou studenti z Krásnohůlek a z Kruvalu.

***

Když nastal ten kýžený večerní soumrak, všichni-celá škola- jsme se shromáždili před hradem, seřazení od prvních ročníků po sedmé. Nedočkavost prýštila snad kromě Zmijozelu z každého kouta, největší rozruch panoval jako klasicky v řadách lvíčat. ,,Dávají si na čas co?" ušklíbla se Cho a přešlápla z nohy na nohu.