Z pohledu Ell
„Co je to za věštbu?" opakovala po Harrym Bellatrix Lestrangeová a z tváře se jí vytratil úšklebek.
„Děláš si legraci, Harry Pottere?"
„Ne, nedělám si legraci," ujistil ji Harry a těkal očima od jednoho Smrtijeda k druhému.
„Ty to skutečně nevíš, Pottere? To ti Brumbál nikdy neprozradil....?"
„Rozbíjejte regály!" pošeptal Harry Hermioně, zatímco na něj bezostyšně mluvil Lucius Malfoy.
Já si však prohlížela postavy za ním, Bellatrix a pár dalších Smrtijedů.
Nevěděla jsem, jestli si na to Lyco či Cass vzpomněli, ale mohl by tu být táta. Mohl by tu být. Jen jak to poznat? Lucius neustále mluvil o věštbě. Z ničeho nic Harry zařval:
„Teď," to byl povel pro nás. Vzápětí se také ozvalo:
„Reducto," jak jsme každý zasáhl jinou oblast, regály se začaly rozpadat jak věže z těch mudlovských kostiček Lega.
Nastal jednoduše chaos. Všichni se rozutekli, můj pohled však stále visel na skupince Smrtijedů.
„U Morgany, pohni!" popadl mě Lyco surově za svetr a odtáhl mě někam pryč.
Všichni řvali a ječeli, ozývaly se výkřiky bolesti a hromové rány, jak se regály jeden po druhém kácely, a do toho všeho se v tajuplných útržcích mísila proroctví věštců osvobozených z koulí.
„Lyco! Počkej! Nemyslíš, že ...že tu může být i táta ?" zasípěla jsem, když jsme se snažili probít tím vším zmatkem.
„Nemysli na hlouposti! Jestli sis nevšimla, tak nám jde o život!" křiknul a vzápětí po někom vyslal kletbu.
„Pusť mě!" snažila jsem se mu vyvléct, zatímco na nás útočili další dva Smrtijedi.
„Mdloby na vás!" zaječela jsem. Jen tak tak jsme se stihli dostat k Harrymu, Hermioně a Nevillovi. Prolétli jsme dveřmi za nimi.
„Colloportus!" vyhrkla udýchaně Hermiona a dveře se s podivným mlasknutím zavřely.
„Kde - kde jsou ostatní?" zasupěl Harry. Chyběli nám Ron, Lenka, Cass a Ginny.
„Nejspíš běželi nesprávným směrem!" zašeptala vyděšeně Hermiona.
***
Situace se nám mírně řečeno vymkla z rukou. Poté co nás Smrtijedi naháněli po Odboru záhad, už několik z naší party bylo zraněných.
Byli jsme v pasti, přesně jak Lyco od začátku sýčkoval.
„Tohle je konec hry, Pottere," zavrčel pomalu Lucius Malfoy a stáhl si masku.
„Tak buďte hodný chlapec a podejte mi tu věštbu."
„Nechte - nechte ostatní jít a dám vám ji," navrhl zoufale Harry.
Srdce mi zoufale tlouklo a měla jsem pocit, že mi vyskočí z hrudi. Schovávali jsme se s Nevillem nahoře za kamennými lavicemi.
„Nejste v postavení, abyste si mohl klást podmínky, Pottere," odsekl Lucius Malfoy a jeho obvykle bledá tvář zrůžověla potěšením.
„Jak vidíte, je nás deset a vy jste sám... nebo vás Brumbál nenaučil ani počítat?"
„Dedí sáb!" rozkřikl se Neville a vyběhl z úkrytu.
,,Ješdě bá bě," Neville nemohl skrz rozbitý nos ani pořádně vyslovovat, natož se účinně bránit.
ČTEŠ
I'm Black - III.díl GP
Fanfiction,,Je po ní, už ji nech Bello" Jsem hrozně oslabená a už nemám ani vůli dýchat. Je konec... Vidím, před sebou jen temnotu...jako bych omdlela. Tak takhle tedy vypadá umírání ? Prostě se ponoříš do temnoty a zapomeneš dýchat... Bylo to tak uvolňujíc...
