I'm Black - III.díl GP

34.kapitola

Z pohledu Lyca

,,Takže důrazně vás varuji Pottere" pokračoval Snape zlověstně ,,vy naše pidihvězdičko či co, jestli vás nachytám, že jste se mi zase vloupal do kabinetu" „Já do vašeho kabinetu v životě nepáchl!" utrhl se na něj Harry. Já na Snapea jen zlostně zahlížel a mumlal si potichu pro sebe ,,A kdo by taky někdy páchl do tvýho kabinetu u Merlina, vždyť to se rovná sebevraždě. A ne opravdu nikdo tady nemá sucidiální myšlenky." Měl jsem chuť říct to tomu netopýrovi do očí, ale nechtěl jsem aby Nebelvíru zbytečně strhával body.

„Nelžete mi tady," syčel Snape a doslova se do Harryho zavrtával neproniknutelnýma černýma očima. „Kůže z hřímala. Žaberník. Obojí z mých soukromých zásob – a já vím, kdo to ukradl."

,,Oh, když jste tedy tak chytrý jak o sobě tvrdíte, tak kdo vám to ukradl ? Protože Harry to nebyl." nedokázal jsem se už zadržet, pohled Snapeových nelítostných očí se přesunul z Harryho na mou maličkost. Snažil jsem se ani nemrknout a neucuknout pohledem, čelit tomu netopýrovi bylo nelehké. ,,Na vašem místě Blacku, bych držel jazyk za zuby." odsekl Snape a svou pozornost přesunul opět k Harrymu. ,,Beru na vědomí." řekl Harry s takovým klidem až jsem nechápal jak je to možné. „Připomenu si to, kdybych snad někdy pocítil nutkání k vám zajít."

Já se jen ušklíbl a měl jsem co dělat abych nepropukl v nějaký hlasitější smích. Znovu jsem se začal věnovat zázvorovým oddenkům, ale dalo mi to velkou námahu, abych se prostě nezačal smát. Dean se na mně každou chvilku usápl, abych byl konečně zticha ale to prostě nešlo. Dokrájel jsem zázvorové oddenky zatímco Snape vykládal o Veritaséru a pak je hodil do kotlíku.

Vtom se ozvalo zaklepání. ,,Čím dál tím lepší" pomyslel jsem si, teď už bude Snape naprosto rozlícený, že mu někdo narušuje hodinu. „Dále," pronesl Snape už normálním hlasem. Celá třída se ohlédla, když se dveře otevřely a vešel profesor Karkarov. Všichni se dívali, jak jde ke katedře a natáčí si na prst svou kozí bradku. Vypadal rozčileně. „Potřebuji si s tebou promluvit," ucedil, když došel ke Snapeovi. Zřejmě mu velice záleželo na tom, aby nikdo neslyšel, co říká, protože sotva otvíral ústa. „Promluvíme si, až skončím hodinu –" zamumlal Snape, ale Karkarov mu skočil do řeči. „Chci s tebou mluvit hned, tady mi nemůžeš vyklouznout, Severusi. Ty se mi totiž vyhýbáš." „Až po hodině!" vyštěkl Snape.

Ještě toho trochu. ,,O čem asi ti dva spolu můžou mluvit ?" Otočil jsem se na Rona a ten se zatvářil jako prošlá okurka ,,Ti dva? O čemkoli. To je stejný, jak když jsme je s Harrym slyšeli mluvit na Vánočním plese." ,,Vy jste je sledovali jak se baví na Vánočním plese ?" nechápal jsem pro změnu já. ,,No bylo to venku a oni se tam procházeli jako by se nechumelilo. Vypadalo to, že probírají něco děsně důležitýho." vysvětlil mi Ron zatímco co Karkarov vztekle přešlapoval u katedry. Po zbytek hodiny tam stál a zřejmě si usmyslel, že na něho počká aby mu ten had neunikl. Když už do zvonění zbývalo asi jen pár minut, byli jsme všichni připravení zmizet co nejrychleji to půjde. Vtom zmatku jaký obvykle doprovázel konec hodiny si ani nikdo nevšiml, že tam Harry zůstal.

Zatímco jsme na něj s Ronem a s Hermionou čekali, pouze mi v hlavě vrtalo co spolu Snape a Karkarov kují za pikle. Kruvalský ředitel se nicméně za chvilku vyřítil z učebny div nás nesrazil a nasupeně zamířil pryč. Harry se vynořil téměř hned za ním. ,,Co se tam dělo?" zeptal jsem se, když jsem na Harryho obličeji zahlédl znepokojený výraz. ,,Velmi zajímavé věci. Pojďte musím vám toho spoustu říct."

***

,,Cass" zakřičel jsem na sestru, sotva jsem ji po večeři uviděl jak míří ke schodišti . Ohlédla se po mně a zastavila se. ,,Co chceš? Nemám čas se s tebou vybavovat, musím dodělat nějaké úkoly abych mohla jít zítra ....do Prasinek" odvětila docela otravným tonem ale já jí to prostě říct musel.

,,O to tu právě jde" naznačil jsem a pokračoval ,,Půjdeš se mnou a ostatními zítra po obědě do Prasinek ? " ,,Ehm ...měla jsem v plánu tam jít s někým jiným a ..." odvětila a já ji odtáhl o kousek dál od jejích kamarádek ,,Máme se tam sejít se strejdou, byla by škoda o to přijít ne?" zamumlal jsem tiše. ,,Jo ták, hmm strejdu bych viděla ráda ale co tady vůbec dělá? Co když ho někdo uvidí?"

Já se plácl do čela ,,Myslím, že ví kdy mu hrozí nebezpečí ne? Tak půjdeš?" dorážel jsem na ni netrpělivě. ,,No dobře půjdu, a vezmeme i Ellu?" ,,A nebude to už náhodou trošičku podezřelý?" odfrknul jsem si, brát sebou Ellu mi nepřišlo nějak obzvlášť dobrý nápad. ,,Proč by to mělo být podezřelý, však je to naše sestra. Neměli bychom ji takhle odstrkovat, už takhle se s ní skoro nebavíme" nechápala Cass a já vyvrátil oči vsloup. ,,No tak dobře, tak ji vezmem taky. Ale zeptej se jí ty!" Pak jsem nasupeně odkráčel, a hlodaly mně myšlenky typu ,,Že já jí o tom vůbec říkal." 

***
Nazítří v poledne se tedy naše malá(no i když malá moc nebyla Ron,Hermiona, Harry a my Já, Cass a Ella)  skupinka vydala do vesnice.

Když jsme došli k přelízce na samém okraji Prasinek, už tam na nás čekal obrovský chundelatý černý pes a předními tlapkami se opíral o nejvyšší příčku. V tlamě držel noviny a byl nám příjemně povědomý.
,,Ahoj Siriusi" řekl Harry a já se zašklebil
,,Ahoj Tichošlápku." Pozdravil jsem automaticky. Byl jsem tak rád, že ho vidím.

________________________________________________________________________