15. srpna 1993
Noviny!
Tohle bylo první, co jsem ráno spatřila. Výtisk Denního Věštce ležel na kuchyňském stole a na přední stránce byl opět Sirius Black. Noviny o něm teď psaly téměř každý den. Rychle jsem po nich hmátla a dala se do čtení.
,,Zavraždil 13 lidí, taková šílenost. Pff už nevědí co napsat," odfrkla jsem si a odhodila noviny zpátky na stůl.
,,Něco novýho?" ozvalo se za mnou.
,,Fuj tys mně ale vyděsil Lyco," ohlédla jsem se a ve dveřích stál bratr.
,,No neboj, já jsem nikoho nezabil," ušklíbl se škodolibě.
,,Hele nevíš, kde je taťka s mamkou?" změnila jsem raději rychle téma. Tím jsem mu smazala ten jeho úšklebek z tváře.
,,Hmm, co já vím. Ty ses vzbudila dřív ne?" Prohrábl si maličko vlnité vlasy.
,,Jo jasně, tak až je uvidíš, vyřiď jim, že jsem u Joshe jo?" ukončila jsem rozhovor a zmizela jsem ven. Dnešek mi nic nepokazí mám narozeniny a ano chci je strávit se svým klukem, když jsou rodiče merlinví kde.
****
,,Nazdar lásko," uvítal mě Josh dlouhým polibkem hned ve dveřích.
,,Ahoj," pozdravila jsem ho a vešla jsem dovnitř, vypadalo to u nich jako jindy, až na to, že tu bylo ticho.
,,Jak vidím, tvoji taky nejsou doma," podotkla jsem, a v žádném případě nechtěla, aby si to Josh špatně vyložil.
,,Taky vaši furt někde lítaj, to je děsný," řekl a pak jakoby mimochodem dodal.
,,Můžeš jít do mýho pokoje, za chvilku dojdu za tebou."
Nečekala jsem však dlouho.
,,Veselé narozeniny Cass," ozvalo se za mnou. Stál tam Josh a v ruce měl čokoládový mufinek na, kterém zářila svíčka. Pak mi začal zpívat známou narozeninovou písničku.
,,Happy birthday to you, my lass." U Merlina to je nádherný. Josh odložil muffin na stolek, zatímco, mně se do očí tlačily slzy dojetí.
,,Děkujuuu, to je nádherný Joshi," vypískla jsem a objala jsem ho. On mi věnoval dosud ten nejdelší polibek. No a jeden polibek se ztratil ve víru dalších, byly to jen mé a jeho rty na co jsem se soustředila. Zaměřila jsem se na jeho krk a vytvořila mu tam zrovna nemalé znaménko lásky.
,,No to ne. To já ti musím vrátit." Začali jsme se znovu líbat. Neexistovalo nic jen my a naše rty.
,,Počkej," odtáhl se ode mne zničehonic.
,,Ještě sis nerozbalila svůj dárek," dodal a podal mi jej. Už jsem se lekla, co se stalo, když řekl, počkej. Zastrčila jsem si za ucho zbloudilý pramen vlasů a dala se do rozbalování. Byla tam krabička a v ní přívěsek.
,,Páni děkuju," řekla jsem a on se jen usmíval. Vytáhla jsem přívěšek z obalu, na tenoučké kožené šňůrce byl uvázaný malý stříbrný lvíček s ametystovýma očima. Překvapeně jsem na něj zírala
,,Ale proč lev?" vypadlo ze mne nakonec.
,,Protože jsi lvice, odvážná a krásná." řekl s obdivem Josh. O čem to u Merlina plácá? Už jsem chtěla vyhrknout, že přece nejsem Nebelvírka a tudíž ani odvážná ani lvice, ale však jsem se zarazila.
,,Líbí se ti?" zeptal se a zněl poněkud zklamaně.
,,Jo jasně, moc se mi líbí. Pomůžeš mi ho zapnout?" řekla jsem, abych nepojal nějaké podezření. Za chvilku už se mi malý lvíček houpal na krku.
,,Víš to je podle znamení zvěrokruhu, podle data narození a Jupiter je v tuhle dobu ..."
,,V šestém domě a souhvězdí Cassiopeia jde v tuto roční dobu pozorovat v naší zeměpisných šířkách velmi dobře," dokončila jsem za něj.
,,Wooow," hvízdl Josh
,,Vidím, že tohle znáš," složí mi imaginární poklonu a já pro změnu udělám neobratné pukrle.
,,Učíme se to ve škole, máme na to předmět Astronomii," odvětím a pak se pustím do mufinku. Je to příjemná chvilka, úplně zapomenu, jestli na mě náhodou naši nečekají doma.
,,Táák! Konečně vím, něco víc o té tvé tajemné škole. Tak ty se učíš Astrologii?" zeptá se Josh po chvilce, ticha, kdy jenom jíme.
,,Ne Astrologii ale Astronomii ty trdlo," opravím ho a zasměju se.
,,No to je jedno. Jaké máš ještě zajímavé předměty?" dychtí Josh a já nahodím výraz total hnus. (pochopitelně, že mám Bradavice ráda, ale sotva mu o nich můžu vyprávět).
,,Ještě furt je léto a ty se chceš bavit o škole? Vážně?"
,,No jasně, už se známe půl roku a za tu dobu jsi mi o ní nevyprávěla ani jednou. Vím jenom, že je internátní a, že tam chodíš se svými sourozenci. Jo a učíš se Astronomii," řekl a zněl velmi neodbytně.
,,No pěkně jsi to shrnul ale ....copak nemáme spoustu dalších témat k bavení?" snažila jsem odvést hovor jinam ale tak trochu se mi to nedařilo.
,,To sice jo, ale máme spoustu času ne?" odvětil při pohledu na hodinky na zápěstí.
,,Víš, já už musím jít. Nečekala jsem, že se tady tak zdržím. Díky za oslavu a za dárek a za dort," rychle jsem se zvedla a zamířila z jeho pokoje po chodbě k domovním dveřím.
,,Počkej!" zarazil mně a na obličeji měl zase ten smutný výraz.
,,Musím jít," řeknu a chci odejít, jenže on mně vezme za obě ruce a podívá se mi přímo do očí, že nemám šanci uhnout.
,,Proč vždycky tak zmizíš? Vždycky když narazíme na nějaký téma, co je podle tebe tabu, tak vezmeš do zaječích."
Povzdychnu si.
,,Prostě musím domů, neřeš moje tabu prosím. Věř mi. Naši už budou určitě doma a budou chtít oslavovat," vyvleču se mu a zamířím pryč. Má pravdu, vždycky mu takhle zmizím, a dost mu toho tajím. Jenže nemůžu mu to říct. Zaprvé by to nepochopil a zadruhé je tu ten zákon o utajování čarodějek a kouzelníků. Proběhla jsem ulicí a za chviličku jsem byla doma, lvíček se mi houpal na hrudi a mně se opět natlačily do očí slzy. Nechci mu lhát, ale jinak to nejde.
________________________________________________________________________
Takže čau
Jsem tu s další kapitolkou, doufám, že se líbila❤
K té Astronomii, to s tím Jupiterem jsem si vymyslela ale s tou hvězdou Cassiopeou je pravda. Opravdu se dobře pozoruje. Teda pokud o půl jedný ráno nenasedne do Velkýho vozu a nezmizí, jak se nám stalo na táboře
Vaše Andy 💙❤
ČTEŠ
I'm Black - III.díl GP
Fanfic,,Je po ní, už ji nech Bello" Jsem hrozně oslabená a už nemám ani vůli dýchat. Je konec... Vidím, před sebou jen temnotu...jako bych omdlela. Tak takhle tedy vypadá umírání ? Prostě se ponoříš do temnoty a zapomeneš dýchat... Bylo to tak uvolňujíc...
