I'm Black - III.díl GP

39.kapitola

Srpen 1995

Z pohledu 3.osoby

,,A tak jsme paní Norrisovou natřeli na růžovo s bílými puntíky." Dokončil své vyprávění Sirius a všichni na něj hleděli s úctou a ohromením. ,,Jste legendou školy, až doteď, že jo Frede?" ,,No jasně, Mcgonnagalová na vás určitě nikdy nezapomene." Přisvědčil Fred, aby podpořil své dvojče. ,,Jo a ten plánek je prostě geniální, strejdo trvalo vám to dlouho ho vymyslet?" Zeptal se zaujatý Lyco.

,,Myslím, že jo, ale nepopiratelně největší zásluhu na tom měl Remus." Objevila se ve dveřích klučičí ložnice Ginger a zářivě se usmála. Také ona ráda vzpomínala na ty krásné časy v Bradavicích.

,,Lupin mi toho hodně vyprávěl, ale o vašich školních lumpárnách se nikdy moc nezmiňoval" pronesl Harry zamyšleně, to bylo poprvé co za celou dobu promluvil, jinak mlčel ztracený v myšlenkách. Což se ostatně dalo pochopit. Bylo toho na něj moc.

,,A říkal jsi jim, o té namydlené podlaze...." začala Ginger vyprávět další povedenou historku
,,Joo tohle, jak si tam Srabus a ostatní zmijozeláci pěkně naryli kokos. Na to se nedá zapomenout" rozesmál se Sirius. ,,Tak to se vsadím, že od té doby ten umaštěnej netopýr neviděl mýdlo ani zdálky." Přisadil si Ron, a marně se snažil taky zapojit do debaty.

,,No a půjde teď se mnou někdo za Klofanem?" Optal se Sirius, ale spíš to položil jako řečnickou otázku. Hypogryf Klofan měl ,,hnízdečko" úplně nahoře v jednom z nepoužívaných pokojů.

Z pohledu Cass

,,Já" zvedla jsem se a na důkaz toho, že to myslím vážně, jsem popadla pytel s mrtvými fretkami, kterého jsem se doteď štítila. ,,Fajn" nedivím se mu, že byl překvapený, většinou s ním šel Lyco. Já si však se strejdou potřebovala o něčem promluvit, o něčem důležitém mezi čtyřma očima.

Když jsme došli do Klofanova azylu, radostně nás vítal. Asi to muselo být dost hrozné, být jen tady a nemoct si protáhnout křídla.

,,Tak, jak to zvládáš?" Optal se strejda, sotvaže se Klofan na fretky hladově vrhnul. ,,Co jako?" ,,No tu červnovou tragédii s tím Diggoriovic klukem a tak." Naťukl situaci a já vyvrátila oči vsloup. On mi snad čte myšlenky nebo co. ,,Aha tohle hmm" povzdechla jsem si ,,Snažím se na to nemyslet, jelikož on by určitě nechtěl, abych se kvůli tomu trápila."

Strejda si sedl na zaprášenou podlahu a naznačil mi ať si sednu také. Věnoval mi kratičký pohled a  pak začal ,,Když jsem zjistil, že je tvá matka mrtvá, že ji zabili smrtijedi, trápil jsem se celé měsíce. A pak v Azkabanu další měsíce i roky."
,,To je mi líto" snažila jsem se o soucitný tón.

,,A pak, když jsem po 14 letech zjistil, že je naživu, byl jsem šťastný. Jenže tvůj otec byl pochopitelně naživu též...a ....ani nevíš jak se své matce podobáš." Usmál se. Něco podobného mi řekl už tehdy když jsme se viděli poprvé.
,,Nojo chápu, že to pro tebe muselo být strašné, ale potřebuju si s tebou o něčem promluvit. Teda spíš o někom. Víš asi jsem mu hodně ublížila a ..." chtěla jsem konečně dojít k mému problému.

Merlinžel zrovna v tu chvíli se otevřely dveře a dovnitř nakoukla paní Weaslyová a trošku se podivila, když nás tam našla společně. ,,Aha tak tady jste, všude vás sháníme, už je oběd." Hartusila. ,,Jistě" hbitě jsem se zvedla a už jsem byla na chodbě tak 5 kroků před nimi. Přišlo mi, že jsme byli pryč tak 10-15 minut a už se po nás někdo shání.

,,Co jste tu u Merlina probírali?" Ptala se zvědavostí paní Weaslyová. ,,Eh slíbil jsem mlčenlivost" zamručel strejda a já se uklidnila. Koneckonců vlastně jsem mu asi nestihla říct o koho přesně jde.