I'm Black - III.díl GP

57.kapitola

Z pohledu Lyca

Nadešel červen a pro studenty pátého a sedmého ročníku to znamenalo jediné, zkoušky NKÚ a OVCE. Učitelé jim přestali zadávat úkoly a místo toho se věnovali komplexnímu opakování toho, co by se u zkoušek mohlo objevit.

Ze svého zranění jsem se zotavil zázračně rychle, no přinejmenším už jsem neměl na hlavě obvaz, ale jen jakési namodralé pásky. I tak jsem si neustále dělal legraci, že mi vědomosti unikají nějakou pidi dírkou, která tam zbyla. Neboť jsem si nebyl schopen vysvětlit, jak je možné, že mi všechno neustále vypadává z mysli.

Nervová psychóza však zaútočila i na ostatní studenty a nejeden z nich se z toho zhroutil. A aby toho nebylo málo, moje starší sestra si ze mě začala utahovat. Nepamatuju si, že by někdy měla nějaký smysl pro srandu. Téměř pokaždé, když se míjíme v knihovně mi říká totéž, abych nepokazil zkoušky, když trávím tolik času s mrzimory.

,,To, že se to stalo tobě neznamená, že se to stane i mně, a kromě toho my se opravdu učíme," odseknu jí pokaždé to samé.

Pak přišla první zkouška z Kouzelných formulí, dopoledne jsme psali teoretické a odpoledne byly praktické. Asi nejhorší pocit jsem měl ve středu, když jsme skládali zkoušku z Bylinkářství. Díky učení s Daphne a ostatními mrzimorskými jsem to, ale snad nějak dal.

Nebylo to tak, že bych se nevídal s Ronem, Harrym a Hermionou a byl jen s jezevci to zase ne. Jenže Hermioniny nervové výlevy byly na mě moc a zkrátka koho zajímá Harry, když může být s někým tak úžasným jako je Daphne?

Byl jsem rád, že už se mi nevyhýbala. Sice se mnou netrávila čas o samotě, ale i tak jsem s ní byl rád. Člověk byl v její přítomnosti tak vyklidněný.

„To by mě zajímalo, kdo strčil Umbridgeové do kabinetu dalšího hrabáka," filozofoval Ron, když jsme šli v pátek večer do Velké Síně na jídlo.

„Byla by senzace, kdyby jí tu nohu opravdu nohu opravdu sežral," souhlasil Harry.

„No, ale Hagrid to být nemohl, vsadím se, že to byl někdo od nás. Havraspáři by takové vtípky považovali za špatnou legraci, jezevcům by toho hrabáka bylo spíš líto a hady můžeme rovnou vyškrtnout." Zauvažoval jsem, zatímco kolem nás prošla Cass s Leem Jordanem a tvářili se na poslední dobu až moc spokojeně.

„Ti jsou fakt nenápadní jak běhnice v zácloně."

***

Pak konečně přišla poslední zkouška, a sice Dějiny čar a kouzel.

„Otočte svoje zkušební otázky," vyzvala nás profesorka Marchbanksová a já se zabral do pročítání první otázky. No snažil jsem se plně soustředit, ale Sluníčko líbezně svítilo, okna byla otevřená a já cítil na svých víčkách únavu.

,,Nesmíš usnout" zamumlal jsem a poškrábal se brkem na čele, aniž bych si uvědomil, že tam budu mít inkoust.

***

Naštěstí jsem neusnul, i když vedle toho Harryho zhroucení by si toho těžko někdo všimnul. Lidi si vždycky všimnou známějších lidí...

Po tom, co se mi nepodařilo dohnat Daphne, jsem se vydal hledat ostatní. Narazil jsem na Trio a Ginny s Lenkou. Harry vypadal stále rozlíceně jako na zkoušce z Dějin.

„Co se stalo?"

„Voldemort má Siriuse! Umře, jestli ho nezachráníme!" Vyjel po mně Harry dost neslušným způsobem.

„To je ale hloupost," ozvalo se mi za námi. Stála tam Cass s neobyčejně divným výrazem v obličeji.

„Právě se jdeme přesvědčit, jestli je ještě v hlavním štábu, tak kdybyste nám přestali zavázet!" Vyštěkla Hermiona na Cass.