I'm Black - III.díl GP

47.kapitola

Leden 1996

Z pohledu Ell

Tohle byl nejhorší večer v historii tohohle roku a to byl teprve druhý lednový týden. A jenom kvůli jedné pitomé hodině OPČM. Zním jak můj bratr eh otřesné.

Ale vlastně nejsem daleko od pravdy. Na OPČM jsem nedávala pozor, protože jsem až moc přemýšlela nad BA.  (Ano vím, že se mi to nepodobá) A tak jsem se ocitla zde, ve spárech Umbridgeové.

Znovu a znovu jsem psala ,,Mám dávat na hodinách pozor a nehrát si s hůlkou!" originální jak testrál, já vím. Ale Umbridgeový docházej nápady, teda vlastně má pořád ten samý nápad. Ruku už jsem měla rozedřenou do krve a hrozně to pálilo. Silou vůle jsem zadržovala slzy.

***

,,To stačí slečno Blacková! Pojďte se posadit ke mně," ozvala se ta ropucha a já zaúpěla. Přisedla jsem si tedy k ní, ale uhýbala jí pohledem. 

,,Nu zdá se, že se to už dostatečně vštípilo. Dáte si čaj ?"  Postavila přede mně kouřící šálek. S ohromením jsem na něj zírala.

,,Cukr? Mléko?" Nevěřila jsem vlastním uším.

 ,,Cukr postačí děkuji" vypravila jsem ze sebe. Ta má něco za lubem.

 ,,Tak a teď mi povězte, máte staršího bratra a sestru, že ?" Aha už přichází otázky, to bude zlé. ,,Ano," odpověděla jsem bez okolků.

 ,,No jen se napijte," pobídla mně a začala se hrabat v jakých si lejstrech na stole. Opatrně jsem zvedla hrnek k ústům a snažila se napodobit usrknutí.

,,Váš bratr se často zamotá do různých problémů, že?" Pousmála se Umbridgeová, zatímco v ruce svírala pergamen na kterém jsem poznala Lycovo písmo. 

,,No asi ano, on už je takový. Přesně nevím co po mně chcete," odpověděla jsem vyhýbavě. ,,Nevadí nevadí, napijte se ještě."

***
Byla jsem u té růžové ropuchy určitě už tak tři hodiny. Její vyptávání nebralo konce. V jednu chvíli se mi jakoby náhodou podařilo vylít obsah šálku. Merlinžel mi tu narůžovělou břečku znovu nalila.

,,Nikdy jste si tedy nevšimla žádné podobnosti mezi vaším bratrem a Siriusem Blackem ?" Dotírala na mě znovu. Zatvářila jsem se zmateně. 

,,Kromě jména o ničem nevím, víte já ... a vlastně ani moji sourozenci ho moc neznáme," snažila jsem se znít přesvědčivě a zatloukat co se dá. Snad neumí Umbridgeová tu Nitrocosivěc co se Harry učí u Snapea.

,,Jistě," usmála se Umbridgeová přeslazeně. 

,,A nikdy se s vámi nepokusil spojit? Je přeci už nějakou dobu na útěku."
Na čele mi vyrazila kapička potu, bylo nad slunce jasnější čeho se ta babice jedovatá chce dopátrat.

,,No to já opravdu nevím, rodiče se mi s takovými věcmi nesvěřují. Asi si myslí, že mi nemůžou věřit, víte jsem v naší rodině dost opomíjená," mykla jsem rameny. Zastrčila jsem si pramen vlasů za ucho a znuděně zívla.

***
,,Takže ty říkáš, že se tě vyptávala na Tichošlápka ?" Zakývala jsem hlavou.

 ,,Jo už ti to říkám pomiliontý, u Salazara uvěř už tomu," vyprskla jsem. Lyco si snad seděl na uších nebo co. 

,,Vy jste teda průšviháři, jeden jak druhý. Asi to napíšu mamce, bude mít radost, že z naší Elly něco vyrostlo," zasmála se Cass a s protahováním vstala.

,,Ještě jsem neskončila," sykla jsem na ni.

 ,,No a co, tak se tě vyptávala, to bylo nad Slunce jasnější, že to udělá. Ode mě, ani od Lyca se ničeho nedočká. Ty jseš poddajnější," znovu se zasmála a ve mně začal kypět vztek. 

,,Já ti ještě ukážu ty náno pitomá, kdo je tady poddajnej. Mohla jsem jí říct všechno, ale neřekla jsem jí nic!"

,,No tak holky! Klid! Cass hlavně, je důležitý aby ses taky nedostala do problémů a nezačala se tě vyptávat. Myslím..." a poslední věty zamumlal jen tak napůl úst. 

,,Myslím, že jsi zranitelnější jak my dva. Mohla by se tě vyptávat na loňský červen."

Cass znovu nasadila ten sarkastický úšklebek. 

,,Myšlení je nebezpečná činnost a loňský červen je minulost. A Cedrik také." Pak odešla. 

,,Jestli je z nás tří někdo idiot, tak je to ona. A ještě řekni, že nesouhlasíš," prohlásila jsem teatrálně a podívala se na bratra. Ten nasadil hloubavý výraz 

,,Možná máš pravdu, ale ani ty jsi se dvakrát nevyvedla. Tak zatím,"  zvednul se a odkráčel.

Však vy ještě poznáte, čeho je podceňovaný člověk schopný.

________________________________________________________________________
Čauko
Tak zas po nějaký době jsem se dokopala vydat kapitolu. Musim přiznat, že mě neskutecně baví rozvíjet Ellinu osobnost. Je to takové, že to nejde uhádnout na první pohled, jako u Cass a Lyca. A ještě něco... Příčinu Cassiny (zdánlivé) lehkomyslnosti se dozvíte už v další kapitole. Určitě to bude stát za to.

Tak zase někdy
Andy ❤