I'm Black - III.díl GP

19.kapitola

Ani se mi nechtělo věřit, že už uplynuly dva měsíce od začátku školního roku. Tolik se toho stalo.

Nicméně to hlavní bylo, že Sirius vytušil, že jsem se zajímala o jeho incident s bubákem a ztropil při tom pěknou scénu na chodbě. Jeho křik zřejmě slyšela celá škola, ani jsem netušila, že má takovou zásobu sprostých slov. Ve francouzštině to ano, to slýchával občas od mamky, která jej mimochodem krom běžné francouzštiny naučila i některá nehezká slovíčka.

No a po té scéně na chodbě mi doporučil ať se nestarám o jeho věci a vůbec nejlepší by bylo kdybych se o něj vůbec nezajímala. Pak mi ještě vyčetl, proč se nezajímám třeba o Ellu. Bo o ni prostě není potřeba se zajímat. Poněvadž není každou chvilku namočená v nějakým průšvihu a nemá absolutně žádný problémy a je mi v podstatě ukradená. A má svoje kámošky.

Nu ale nechme sourozence být, dneska je význačný den. Za prvé je den Všech svatých. Myslím především na strejdu a na tetu, Harryho rodiče, kteří přišli o život před 12 lety. Taky v Predvečer všech svatých bývá hostina.

A za druhé k radosti všech, od třetích ročníků nahoru, dneska jsou Prasinky. Což je super, vypadnout na chvíli ze školy. Lyco pochopitelně povolení má a jde s Ronem a Hermionou. Harry merlinžel nemůže, což je mi líto ale zas z jinyho hlediska, všichni říkají, že je to dobře. Zůstane na hradě v bezpečí. I když pochybuju, že je to právě to co chtěl slyšet. Asi bych se měla přestat ochomýtat kolem nebelvírské společenky. Na svou obhajobu musím ale říct, že toho dost vím i od Padmy Patilové a od Hermiony, se kterou se potkávám v knihovně.

Do Prasinek jsme se vydali hned dopoledne s Jess a dokonce i s Cho a Mariettou s kterými se moc nebavím, vyjma Jasnovidectví. Ostatně to bylo taky předmětem podstatné části našeho rozhovoru.

Je hezké, že se Prasinky hemží studenty ale například v Medovém ráji je to děsně nepraktické poněvatž je tam málo místa a pokaždé tlačenice. Po cestě ke Třem košťatům jsme ,,náhodou" narazili na Freda a George, kteří právě odcházeli z Taškářova krámku. Vsadím, se, že zase kují nějaké pikle. Beztak bomby hnojůvky nebo něco takového.

****
Z pohledu Lyca

Když jsme vešli do Velké Síně vypadala fantasticky. Všude nad stoly u stropu se vznášely obrovské vydlabané dýně a vycpaní netopýři.

,,Krásný jako vždy, ještě by tu mohli příště být třeba kostlivci," ocenil Seamus

,,Myslím, že ti mozkomoři na školních pozemcích ti musejí stačit Seamusi. Jsou děsivý už sami o sobě," reknu a Seamus se na mě zaškaredí.

,,Nojo kdyby tvého strejdu už konečně někdo chytil, tak by tu mozkomoři nebyli."

Pak se objevilo jídlo a já už ty řeči prostě nevydržel. Vzal jsem jednu z masových rolek a mrštil ji po něm.

,,Blbečku ! Jako bych za to mohl !" Pak jsme se z naprosto nechápavých důvodů rozesmáli. Dokonce i Neville, který vůbec nevěděl o co kráčí.

***

Po hostině byli všichni unavení a ospalí avšak v dobré náladě.
Když jsme  dorazili do chodby  na jejímž konci visel portrét Buclaté dámy ... zjistili jsme, že se tam tvoří pěkně velká fronta.

,,Proč nikdo nejde dovnitř?" divila se Ginny a Ron se snažil vykouknout zpoza všech studentů dopředu.
Portrét vypadal, že je zavřený.

,,Nechte mě prosím projít," rozlehl se po chodbě Percyho hlas a důležitě se prodíral davem