I'm Black - III.díl GP

13.kapitola

Léto 1993

Prázdniny začaly celkem příznivě, začala jsem chodit s Joshem a naši o tom pochopitelně ani nevěděli. Nebo jim to možná už bylo jasné, jelikož jsem tam trávila poměrně dost času. Téměř každý den jelikož, po prázdninách se zase dlouho neuvidíme. Toho rána jsem šla zase k Samovi, myslela jsem si, že to bude zase další z řady obyčejných dní.

,,Ahoj lásko," přivítal mě v objetí, sotvaže jsem se objevila ve dveřích.

,,Ahoj, chyběl jsi mi," odvětím a políbím ho na rty.

,,Hmm měl jsi džem?" Otřu mu jej z koutků úst a pak se rozesměju.

,,Jo, nooo právě jsem dosnídal. Přišla jsi brzo," nervózně si prohrábl vlasy. Pak jsme šli do obýváku za jeho rodiči. Asi jsem přišla opravdu brzo, jelikož ještě snídali a pochopitelně měli zapnutou televizi, která tu hrála téměř pořád když jsem sem přišla.

,,Dobrý den," pozdravila jsem je slušně, Joshova mamka byla docela fajn.

,,Ach ahoj Chrissy." Tedy kromě toho, že si nepamatovala moje jméno ale co na tom. Neopravovala jsem ji.

,,Dáš si čaj, Cass?" zeptal se Josh, vzápětí si však odpověděl sám, jakoby ovládal nitrozpyt.

,,Čteš mi myšlenky," podotknu jakoby mimochodem a posadím se na jednu židličku u barového pultu v kuchyni.

,,Ne, jen tě mám dobře přečtenou, ale kouzelný schopnosti by se mi hodily." Pak z velké konvice nalil čaj, černý jako mé jméno a přistrčil ke mně cukřenku a konvičku s mlékem.

,,Dík," přijala jsem a napila se. Hmm ty bys radši neměl chtít ovládat Nitrozpyt, pomyslela jsem si ještě.

Z televize zazněla znělka ranních televizních zpráv, do této chvíle jsem televizi nevěnovala valnou pozornost. Ty barevné obrázky byly někdy docela nudné.

,,Přinášíme čerstvé zprávy o uprchlém trestanci. Varujeme veřejnost, že Black je ozbrojen a neobyčejně nebezpečný. Byla zařízena zvláštní horká linka, aby každý, kdo Blacka zahlédne, okamžitě tuto skutečnost ohlásil."

Polekaně jsem se otočila po hlase komentátora a srdce mi jakoby vynechalo pár úderů. Black, to znamená jediné.

,,Proboha, to snad ne!" vyjekla jsem s očima upřenýma na obrazovku, kde momentálně jeho podobizna, tak jak jsem ji už viděla, akorát se nehýbala.

Vtom mi upadl hrnek ještě zpola plný a rozbil se na několik kousků.

,,Co je? Co se děje?" vyhrkl Josh a těkal mezi mnou a obrazovkou, kde stále běžela zpráva o uprchlém trestanci. Zrychleně jsem dýchla a nedostávalo se mi slov

,,Asi se lekla toho zjevu ne? Jen se podívej, jak ten chlap vypadá. Ty vlasy a ten výraz ve tváři, a navíc připomíná kostlivce. Je to úplně jasný, závislej na drogách," odfrkl si Joshův táta a zhnuseně si prohlížel podobiznu na obrazovce.

,,Jo asi jsem lekla," přisvědčila jsem, jenže Josh si mě stále udiveně prohlížel

,,Nezdáš se mi." Nakonec mě odtáhl ven na chodbu a zavřel dveře.

,,Tak co se děje?"

,,Nic," odvětila jsem chladně.

,,Já ...jen potřebuju na vzduch. Uvidíme se jindy. Čau," vychrlila jsem rychle a vyběhla ven.

,,Počkej stalo se něco?" vyběhl za mnou. Já však beze slova utekla pryč. Ano utekla. Co jsem mu měla říct ? Že ten muž na obrazovce byl strýček, co po 12 letech utekl z Azkabanu. Věděla jsem, že by to nepochopil, stejně jako kouzelnickou komunitu. Domů jsem dorazila bez dechu, byl tu až podezřelý klid.