Waves of Tomorrow

pět

Ͽ K I T Ͼ

Kit vyšel z policejní stanice a jako první si zapálil cigaretu přímo vedle nápisu ZÁKAZ KOUŘENÍ.

Ohlédl se za sebe a zahlédl strážníka, jak ho jako nějakou mouchu odhání pryč. Kit měl nutkání mu taky ukázat prostředníček, ale jelikož to byl akt, za který na stanici skončil v první řadě, neudělal to. Třeba ta paní, co na něj policii zavolala, stála někde schovaná ve křoví.

Periferně zahlédl Rosie. Seskočila ze zábradlí, na kterém seděla, a loudavým krokem se k němu vydala. "No konečně," zabručela. "Myslela jsem si, že tam strávíš mládí."

Kit se na ni tázavě podíval a ušklíbl se. "No jo," přitakala nakonec. "Tys tam už mládí strávil."

Kit ji přehodil ruku kolem ramen a začal ze sebe vyfukovat kouř v podobě kroužků. "Přesně tak," odpověděl po pěti kroužcích a zbytek kouře mu z pusy ihned vyletěl. Potáhl si znovu.

Vydali se jako vždy k motelu jeho rodičů. Už půl hodiny měl být Kit na recepci a přijímat nebo odhlašovat hosty, jenže neplánované navštívení policejní stanice ho zdrželo.

"Jak ti to tam dopadlo?" zeptala se Rosie. Vzala Kitovi z ruky cigaretu a potáhla si.

"V pohodě," broukl. "Pohrozili mi prstem a bylo to. A možná na to hřiště nějaký čas nebudu moct, ale já si najdu jiné."

Rosie ho plácla po hrudi. "Hej, ty děti z tebe musí mít fakt šoufky."

Kit roztáhl ruce a otočil se o tři sta šedesát stupňů. "Proč?" zeptal se. "To jsem tak děsivej?"

Rosie se nejprve zasmála. Složila ruce na prosou, zaklonila hlavu a shlédla Kita od hlavy až k patě. Uznale začala přikyvovat hlavou. "Ne, nejsi," zhodnotila nakonec. "Právě že vůbec ne. Jsi sakra pěknej."

I když měl Kit poslední lok alkoholu na tom dětském hřišti, což bylo už před dvěma hodinami, stále nějakou hladinku měl a tak se jen rozesmál. Kdyby byl střízlivý, pravděpodobně by zkoumal, proč její hlas tak zvážněl a proč si ho prohlížela tak upřímným pohledem plným... kamarádství. To přesně to bylo. Tak si to právě přehodnotilo Kitovo opilé já.

Na motel došli tři čtvrtě hodiny od začátku směny. V recepci seděla Kitova máma s jejím těhotenským břichem, které už šlo vidět více, než by se Kitovi líbilo. Ani se na ni nepodíval, jen se odbelhal na své místo a čekal, až se jeho matka zvedne a odejde.

"Jdeš pozdě," sykla na něj chraplavým hlasem, který jí způsobily cigarety. I když Kit kouřil snad ještě víc jak jeho máma, doufal, že podobný hlas nikdy mít nebude.

Jeho máma se namáhavě zvedla. "Strhnu ti to z výplaty," zabručela a začala se belhat pryč. Kdyby Kit nevěděl, kolik jí je doopravdy let, tipoval by ji tak na šedesát. Co se výplaty týče, bylo mu to jedno, stejně dostával minimální peníze.

Líně se posadil ne vyvýšenou stoličku, opřel si hlavu o ruku a periferně zahlédl, jak se k němu Rosie blíží. Vždy se raději držela od jeho mámy dál.

Vyhoupla se na kuchyňskou linku za Kitovými zády a začala si pískat nějakou písničku, o které mu už několikrát řekla, jak se jmenuje, ale Kit to pokaždé zapomněl.

Netrvalo dlouho, než se přišli ubytovat první lidé. Opět to byli lidé bez rezervace dopředu, jako drtivá většina, a stáli pouze o jednu noc. Samozřejmě. Kit hned věděl proč.

"Poprosím občanku," prohodil Kit líně a muž, který mohl být tak stejně starý jako jeho otec, se začal hrabat v peněžence. Vedle něj stála dívka, která musela být minimálně o deset let mladší.