Waves of Tomorrow

čtyři

Ͽ E V A N Ͼ

Evan o svém malém zážitku nikomu neřekl. 

Máma by ho pravděpodobně už nikdy nikam nepustila. Jeho otec by možná jen mávl rukou a řekl, že je dobře, že přežil. Bratr by pravděpodobně vyjel na Adama za to, že mu, jakožto profesionální plavec, nepomohl.

Řekl to jen svému kamarádovi Chrisovi.

"Počkej," zastavil ho Chris po tom, co Evan zmínil Kitovo jméno. Seděli v univerzitní kantýně a než Evan převyprávěl celou příhodu, už měli oběd v sobě. "Jakože Kit? Ten Kit?"

Evan se zamračil. "V jakým smyslu, ten?"

"Hnědý rozcuchaný vlasy? Takový temný oči? Hustý obočí, plné rty, štíhlej?"

"To je docela podrobný popis. Ale asi jo, ten."

"Kámo, ten kluk je pěkně porouchanej. Nevíš, kdo to je?"

Evan jen zmateně zavrtěl hlavou. Určitě by o klukovi, který mu zachránil život a ještě se ho zastal, neřekl, že je porouchaný. Jestli měl ovšem nějakou pověst, rád by si ji poslechl.

"Chodil jsem s ním na střední. Ne do stejné třídy, ale stejný ročník." Evan Chrise potkal až v prváku na vysoké. To znamenalo, že se znali teprve pár měsíců, ale Evanovi už od začátku přišlo, že si padli do noty. 

Chris pokračoval: "Napsal esej. Sakra dobrou esej, ze které učitelka byla unešená zbytek studia. Byla o smrti." Chris dal až moc velký důraz na poslední dvě slova.

"No a?" nechápal Evan.

"Kdybys ji četl," ukázal na něj prstem, "věděl bys, co tím myslím. Bylo to mistrovské dílo, psal o sebevraždě utonutím. Moje kamarádka se jednou odhodlala za ním jít, jinak s ním moc lidí nemluvilo, už jen kvůli jeho vražednému pohledu. Chtěla mu tu práci pochválit, ona dokázala ocenit takové věci. Řekla mu, že ty pocity popsal naprosto dokonale, jako by to snad sám prožil."

Evan už nejspíše tušil, kam tohle směřuje.

"Víš, co jí odpověděl? Že jo, že je prožil. V jezeře za městem. Pokusil se o sebevraždu a pak o tom psal."

Evan nejprve nevěděl, co na to říct. Přišlo mu tvrdé takhle Kita odsuzovat za to, co udělal. Nikdo neví, co za tím stálo, jaké měl problémy. "Proto má být porouchanej?" zeptal se Chrise.

"Jo," odpověděl ihned. "A taky proto, jak žije. Cigarety, alkohol, drogy, pravděpodobně spal s půlkou města v tom jejich motelu, co jeho rodina vlastní. Jednou přišel do školy zfetovanej, málem ho vyhodili."

Nechtěl se o něm už nadále bavit. Měl uvnitř sebe obrázek Kita jako kluka, co mu zachránil život a nechtěl si ho zkazit nějakými povídačkami ze střední, i kdyby to byla pravda. Neznal ho a pravděpodobně už ho stejně jen tak neuvidí.

"A osobně ho znáš?" zeptal se Chrise.

"Ne. Proč?"

"Protože na mě udělal první dojem sakra dobrý."

Chris si odfrkl. "To je mi jasný, když ti zachránil zadek."

Evanovi se tón jeho hlasu nelíbil, ale neřešil to. Místo toho si jen stoupl, popadl tác od jídla a Chrise mávl. "Za pět minut mi začíná matika. Uvidíme se po škole?"

Chris přikývl. Evan na něj po škole ale nepočkal. Čistě jen proto, že nechtěl.

Možná toho ale později litoval. Kdyby totiž na něj u skříňky počkal, nebyl by před školou tak brzo, což znamenalo, že by se pravděpodobně nepotkal s Adamem. Ale to se bohužel stalo.