Waves of Tomorrow

třicet devět

Ͽ K I T Ͼ

"Je jasné, když se nad tím zamyslíš, že Victorův příběh smysl dává," začal doktor Doerr opatrně. "S jeho křehkým mentálním zdravím, je pochopitelné, že když celé své štěstí postavil na jednom člověku, zhroutil se, když ten člověk z jeho života odešel."

Kit nic neříkal, i když možná doktor nějakou odpověď očekával. A tak pokračoval. "Samozřejmě jde ale o Victorův případ, který nemusí být stejný i u tebe. Proč se ptáš? Máš někoho, jako měl Victor?"

Kit váhavě přikývl. "Dělá tě ten někdo šťastným?"

Druhé přikývnutí.

"Řekneš mi o tomto člověku víc?"

Kit zaváhal. Bylo mu jasné, že jednou bude muset o Evanovi promluvit, ale přišlo mu, že Evan je jeho zranitelné místo. Byl to jediný člověk na světě, který se ke Kitovi dostal tak blízko. Určitým způsobem ho tak oslabil, jiným zase posílil.

"Jmenuje se Evan," řekl nakonec pravdivě. Chvíli přemýšlel, že by neřekl jeho pravé jméno, jen tak, aby Evan zůstal jen jeho, ale doktor si určitě spojil, že Evan bude ten kluk, co za ním chodí každý den. Několikrát je viděl a určitě už věděl i jeho jméno z knihy návštěv. Odmlčel se.

"A dál? Jak jste se poznali? Kdy?"

"Pár měsíců zpátky," pokračoval pomalu. "Neuměl plavat a já ho zachránil, zatímco se topil v bazénu."

Doktor se nejdříve tvářil vážně, nejspíš překvapen. Pak se ale pousmál. "Zachránil jsi mu život," konstatoval.

Kit nepatrně přikývl. "Postupem času jsme se tak nějak začali bavit a začal jsem ho učit plavat. Myslím, že odjakživa věděl, že je se mnou něco špatně, ať už kvůli mému chování nebo tomu, co o mně slyšel od jiných. I tak ho ale nic neodradilo a prostě se rozhodl, že mě chce poznat, jak nejvíce to půjde. Doteď nechápu proč," 

Doktor si udělal nějaké poznámky, ale Kitovi nic neřekl, a tak tiše mluvil dál. "Jednou, když jsem byl opilý, jsem mu zavolal místo mé kamarádky. Přijel za mnou k jezeru, protože jsem se chystal skočit ze skály."

Doktor Doerr se zamračil, ale Kit se uchechtl. "Nechtěl jsem se zabít, i když by to ten alkohol možná způsobil. Skáču tam normálně."

Oddechl si. Kit pokračoval. "Tu noc mě poprvé viděl, když jsem se zhroutil a i když jsem ho odháněl, bil ho, prostě to nevzdal a pomohl mi. Od té doby ho vyhledávám pokaždé, když se složím."

"Myslíš, že ti pomáhá prostě jen přítomnost blízkého člověka nebo konkrétně on?" zeptal se ho.

Kit se na chvíli zamyslel, i když odpověď znal. "On. Řekl bych, že jsem si i dost blízký s Rosie, tou mou kamarádkou, ale... S Evanem je to jiné. Cítím se s ním bezpečněji, i když jsem v tom nejvíce zranitelném stavu."

Zase si něco načmáral do notesu. Kit si začal hrát s vlastními prsty. "Můžu se zeptat? Evan je tvůj přítel?" Kit přikývl. "A co k němu cítíš?" Nejspíše narážel na to, jak mu dřív Kit řekl, že vždy byl samotář, že si nedokázal představit být si s někým tak blízko. A teď mu zničehonic prozradil, že má celou dobu přítele.