Waves of Tomorrow

čtyřicet jedna

Ͽ E V A N Ͼ

Evan se posadil na svůj kufr a rozhlédl se po pokoji.

Kolem něj bylo snad milion krabic a věcí, které potřebovaly vybalit a uklidit. Vůbec se mu do toho nechtělo. 

Jenže poslední dobou se mu nechtělo do ničeho. Dokonce máma mu musela pomoct se kompletně sbalit, jinak by se snad nestihli nastěhovat v termínu. Na tréninky chodil jen z donucení. Místo toho, aby se chystal na nový semestr na vysoké, jeho hlava byla plná Kita.

Políbil jsem Victora.

A To bylo vše. Na více se neobtěžoval. Žádná omluva, ani mu nezavolal, aby se dožadoval odpuštění. Nejprve tomu nevěřil, dokud nepřišla Rosie a celé mu to nepřevyprávěla.

"Byl to určitě další pacient, měl na ruce taky ten pásek co Kit," drmolila Rosie rychle.

Evan si schoval tvář do dlaní. "To byl Victor," vydechl.

Rosie přestala mluvit. Nejspíše věděla, kdo  je Victor, jen nevěděla, jak vypadá. Určitě jí Kit něco o něm řekl na jedné z návštěv. Skousla si ret a chvíli Evana pozorovala. "Je mi to líto, Evane, tohle sis nezasloužil," řekla nakonec tiše.

Evan se narovnal. "Mám pocit, jakoby to udělal naschvál. S tím, jak nás všechny odhání od sebe, pravděpodobně si myslí, že se nás musí zbavit úplně. Sakra, kdybych si s ním mohl alespoň na chvíli promluvit."

Rosie se na něj překvapeně podívala. "Tobě nevadí, že se takhle líbal s někým cizím? To, že si myslí, jak nás potřebuje odehnat, ho neomlouvá." 

To Evan věděl. Když pak Rosie odešla a on měl tedy tu jistotu, že to Kit opravdu udělal, letěly jeho směrem takové nadávky, že se skoro až styděl, jak Kita nazval. Byl ale naštvaný. Zklamaný. A nechal průchod slzám.

Neříkal ale Kit, že to jednou přijde?

"Já vím," odpověděl. "A vadí mi to. Ale chtěl bych s ním mluvit." Bylo to sakra jejich první pravidlo. Mluvit o všem. A kit ho neustále úspěšně ignotoval.

Nemluvil. A od té doby, co se to stalo, mu nenapsal ani jedinou zprávu. Už dva týdny nevěděl, jak na tom je, jestli se jeho stav zlepšuje nebo naopak, jestli je v pořádku, nevěděl o něm nic. Neměl totiž tušení, co by měl udělat. Jestliže ho Kit nechtěl ani vidět, v jejich momentální situaci to bylo nejvíce možné. Normálně by mu Evan třeba vtrhl do pokoje v motelu, tentokrát ale vtrhnout do léčebny nemohl.

První noc v jejich novém bytě Kitovi zavolal. Bylo to poprvé po více jak týdnu, co se ho pokusil nějak zkontaktovat, ale marně. Tentokrát Kit ani nenechal hovor vyzvánět, prostě ho tipl. 

Evan téměř celou noc nespal. A když se po asi dvou hodinách spánku probudil, rozhodl se Kitovi napsat dopis. Jeho zprávy si možná vůbec nečetl, to Evan nevěděl, a tak doufal, že alespoň dopis vyjde.

A byl upřímný. Nechtěl celou tuhle situaci ignorovat, aby Kita nějak přesvědčil, že je vše v pořádku. Kit ho ranil a chtěl, aby si to uvědomil.

Kite, 

sice nemám jistotu, že si vůbec tohle přečteš, ale dal jsi mi vůbec na výběr? Co jsem sakra udělal špatně? 

Já chápu, že nejsi v pořádku. Opravdu ano, ale vždyť přece víš, že jsem tady vždy pro tebe. A zatím nám to tak fungovalo, proč se k tomu všemu teď obracíš zády? Jestli je ti takhle lépe, tak mi to alespoň napiš, já to pochopím. Jen chci vědět, na čem jsme. A myslím, že si to zasloužím vědět.