Waves of Tomorrow

dvacet pět

Ͽ E V A N Ͼ

Evan našel Kita na střeše. 

Ani ho nepřekvapovalo, že po tom, co se políbili, Kit ho opět odřízl. A tak mu dal Evan pár dní, protože už Kita trochu znal a věděl, že spamovat ho zprávami, ať si promluví, si nepomůže.

Takže se asi o tři dny později vydal k motelu. Nakoukl k recepci, ale tam viděl někoho, kdo byl nejspíše Kitův otec. Právě jako druhou zkusil střechu, doufal, že Kit se nebude schovávat k bytě, protože tam by si Evan netroufl jít.

Bingo. Pak už mu totiž zbývalo jen jezero.

Ještě než přišel, volal si s Rosie, aby se jí zeptal, kde Kit je. Nevěděla. Tři dny ho neviděla, i když jí napsal v den, kdy se políbili, že by se měli na druhý den sejít. Prý byli domluveni, že se střetnou na střeše, ale Kit tam nebyl. Ani doma. A na zpráv jí taky neodpovídal.

Jak mohl být Evan tak blbý? Jak mohl Kita jen tak políbit, když mohl tušit, co to s ním udělá, jak se uzavře?

Druhý, slabší hlásek mu našeptával, že ale přece jen Kit polibek opětoval, než se odtrhl. Takže možná to chtěl a problém nebyl v Evanovi.

A tak Rosie všechno vyklopil, aby věděla, proč se tak Kit chová. Nejspíš ji zarazil, což se jí Evan nedivil. Přece jen ti dva mezi sebou něco měli, i když to něco vždy potřebovalo alespoň dvě promile alkoholu v krvi. 

Takže udělal další chybu. Možná si měl více rozmyslet, jestli to Rosie všechno vyklopit. Teď by se nedivil, kdyby mu na zprávy neodpovídala ani ona.

Když Evan vylezl na střechu, Kit byl k němu zády. Seděl na okraji střechy, nohy svěšené dolů, otočený k lesu, kudy se taky dalo dojít k jezeru. Vedle sebe měl samozřejmě flašku nějakého alkoholu, i když bylo teprve sedm hodin k večeru.

Najednou nevěděl, co by měl udělat a znervózněl. Zavolat na něj? Dojít k němu potichu a posadit se vedle něj? Co když se lekne a ze střechy spadne?

Nakonec na něj nevolal a jen se k němu vydal. Nešel zrovna nejtišeji, ale Kita očividně nezajímalo, kdo se k němu blíží. Evan si všiml, i kouřil cigaretu.

Došel k němu a mlčky se posadil vedle něj. Zaznamenal, že Kit se po něm koukl, a když uviděl, o koho jde, strnul. 

Evan mu nechtěl tohle způsobovat.

"Můžu?" zeptal se Kita a ukázal na cigaretu v jeho ruce.

Nikdy nekouřil. Jenže nechtěl na Kita hned vybafnout, že si musí promluvit, nejprve potřeboval, ať se kolem něj Kit nechová, jako by musel být neustále v pozoru.

"Kouřil jsi vůbec někdy?" optal se ho Kit, zatímco mu ale cigaretu přece jen přikývl. Evan neodpovídal, protože mu bylo jasné, že odpověď se ukáže sama.

Vložil si cigaretu mezi rty a potáhl. V dalším okamžiku se rozkašlal.

Kit se pousmál. Tak brzo, to Evan nečekal.

Podal Kitovi cigaretu zpátky a otřel si rty, jako by se tím snad mohl zbavit pachutě kouře. Kit začal ležérně dělat z kouře kroužky.

"Potřebuješ něco?" zeptal se po jedné várce jeho dokonalých kroužků. Hned do sebe nasál další kouř a začal s novými.

Evan nevěděl, jak by měl své myšlenky formulovat. A tak se rozhodl, že kolem horké kaše prostě chodit nebude. "Asi si nechceš promluvit o tom, co se stalo v sobotu, že?"

Kit zavrtěl hlavou. "Dej mi ještě tak dvacet minut, ať se víc opiju, a možná budu ochotnější."

Evan dostal z Kita pocit, že by nejraději prostě dělal, že se to ani nestalo. Tenhle přístup ale Evan odmítal. Chtěl rozbít všechny ty stěny, které si kolem sebe Kit postavil, chtěl mu ukázat, že všechno není ztracené a že může být i šťastný.