Waves of Tomorrow

devět

Ͽ K I T Ͼ

Kit ležel na zádech na posteli a propaloval pohledem strop. 

Ještě před hodinou byl u Evana v bazéně. Pomáhal mu překonat jeho strach. Byl mu vůbec nápomocný? To netušil, ale každopádně věděl, že se nepoznává.

Jako by se vžil do Evanova strachu. Jako by se sám bál. Uvědomoval si, jak jeho hlas zjemnil, jak dával Evanovi tolik času, kolik potřeboval.  Jak se naprosto nepoznával.

Kdyby ho viděla Rosie, nejspíš by na něj byla pyšná. Pro jednou byl schopný empatie.

Jeho dech se začal zrychlovat. Jeho oči se plnily slzami. Stočil se do klubíčka na pravý bok a nechal všem emocím volný průběh. Tentokrát tady nebyla Rosie, která by mu přinesla vodu a tiše ho utěšovala letmými doteky. Někdy se holt se svými stavy musel vypořádat sám.

Rukou zašátral na noční stolek. Nahmatal flašku. Přiložil si ji k ústům a dal si tři velké loky. Pak se dveře jeho skromného pokoje otevřely a Kit vyletěl do sedu, odvrátil hlavu od příchozího a utřel si oči.

"Čekáme tě na střeše."

Rosie. Kit si oddechl a natočil se k ní. "Za chvíli jsem tam," odpověděl tiše. 

Sám nevěděl, jestli chtěl, aby si Rosie všimla jeho ubrečených očí nebo ne. Ale ona měla oči jak ostříž, a tak v dalším okamžiku slyšel, jak za sebou zavřela dveře a vydala se k posteli.

Tiše se posadila vedle něj. Propletla si s ním prsty, na nic se neptala. Až po chvíli, ovšem úplně mimo téma. "Co jsi dneska dělal?"

Kit se musel zhluboka nadechnout. Měl pocit, jako by mu někdo svíral srdce v pěsti. Rosie se ho snažila rozptýlit, snažila se, aby mluvil. Kit si ale nebyl jistý, jestli jí chce říct o tom, jak Evanovi pomáhá.

"Byl jsem si zaplavat," řekl vyhýbavě.

"Kde?" zeptala se Rosie a Kit tak hned poznal, že něco ví. Za normálních okolností by se ho nezeptala, Kit nechodil plavat jinam než k jezeru za městem a ona to věděla. 

A tak šel s pravdou ven. "U Evana."

Pousmála se. Stoprocentně to věděla. "Beru si trochu osobně, že jsi mi o tom neřekl sám, ale občas si s Evanem něco napíšeme. Psal mi, že byl celej v jejich bazéně po několika letech díky tobě."

Kit už málem odpověděl, že je za to rád, ale zastavil se. "Nikdy jsem nikoho neučil plavat," řekl místo toho. "Nevím, jestli mu budu nějak nápomocnej."

"Všechno je jednou poprvé. A vlastně jsi mě překvapil, že jsi souhlasil mu pomoct," přiznala se. Kit se jí nedivil, překvapil tím sám sebe.

"Kývl jsem na to, když jsem měl hladinku, jinak bych to neudělal, věř mi." Lež. Pravděpodobně by to udělal i tak. Už jen z principu - Evan se už jednou topil před jeho očima, nechtěl, aby se to stalo znovu. Ať už by u toho byl nebo ne. To si nezaslouží prožít žádný člověk. 

Plácla ho po stehně. "Ty jsi strašnej."

Pousmál se. Už mu opět bylo o něco líp a opět díky Rosie. 

Postavil se a trochu se protáhl. Nahlédl na sebe v zrcadle a hned uviděl své červené oči od slz. Chvíli popřemýšlel, pak usoudil, že to vypadalo stejně, jako kdyby byl sjetý nebo měl v sobě tři promile alkoholu. A jelikož to byl u Kita normální stav, pobídl Rosie a šli na střechu za Ronem, Vicky a Matthewem.

Ͽ E V A N Ͼ

Uběhly dva týdny a za tu dobu se sešel Evan s Kitem pouze dvakrát. V jeden den začalo pršet snad pět minut po tom, co Kit vlezl do bazénu (to Evan ani nestihl) a při jejich druhém setkání se Evan odvážil opět jen procházet se po bazéně. 

Byl zrovna ve škole, když měl rozepsanou novou zprávu pro Kita, jestli by k večeru nemohl zase přijít. Byl připraven se posunout, i když netušil, co s ním bude mít Kit dál v plánu. Zkusí jít do hlubší části bazénu? Naučí ho nějaký způsob plavání?

Ještě než ale zprávu poslal, málem do někoho vrazil.

"Evane!" uslyšel známý hlas. Známý hlas, který neslyšel několik týdnů a byl by možná i rád, kdyby to tak zůstalo.

Podíval se Adamovi do očí. "Ahoj," pozdravil suše. Nenápadně si zevnitř zkousl ret. Opravdu Adama neviděl dlouho, jelikož byl s plaveckým týmem dva týdny pryč a ještě předtím měl praxe mimo město. To se Evan dozvěděl z jeho Instagramu. Teď, když ho opět viděl, znejistěl.

Adam byl prostě hezký. Právě proto se mu zalíbil, i když se ještě neznali. Bylo to ovšem něco, na co by Evan rád zapomněl.

"Dneska jsem se chtěl k vám stavit," řekl jemně. "Vím, že je pozdě, ale byl jsem teď dlouho pryč. Chtěl bych ti ale vynahradit to, co se stalo na té party."

Evan svraštil obočí. Je pravda, že Adam odjel hned tři dny po té události, Evan si ale moc dobře pamatoval na jejich menší hádku před školou. Tehdy to nevypadalo, že by se chtěl Adam nějak omlouvat.

"Jak to myslíš?" zeptal se ho. Nechtěl být ještě pasivní agresivní. 

"Máš teď čas?" Adam se pousmál. Evanův štít pomalu ale jistě praskal.

Než se to všechno stalo, Adam se Evanovi líbil několik měsíců. A zdá se, že to nešlo jen tak hodit za hlavu.

Shlédl na mobil ve své ruce, kde měl rozepsanou zprávu Kitovi.

"Že bychom zašli třeba na kafe. Zvu tě," specifikoval. Evanův prst přistál na tlačítku kterým mazal text. Za chvíli už zpráva neexistovala.

"Jen protentokrát," souhlasil nakonec, "protože mi dlužíš minimálně tohle."

Adamova tvář zvážněla. "Já vím," řekl tiše. "A omlouvám se za vše, co jsem ti řekl posledně. Nejspíš jsem prostě jen žárlil na toho kluka."

"Jmenuje se Kit," vyhrkl Evan jako první. "samozřejmě, že jsem se ho zastal, když to byl on, kdo mě zachránil."

Až po těchto slovech si uvědomil, co ještě Adam řekl. Nejspíš jsem prostě jen žárlil. Proč by-

"Proč bys žárlil?" vypadlo z něj dřív, než se stihl zastavit.

Adam si odkašlal. Zdálo se to Evanovi, nebo vypadal, že je nervózní? "Šel bych na tu kávu a vše ti vysvětlím. I když nic mě neospravedlňuje v té věci, že jsem ti nepomohl."

Něco Evanovi našeptávalo, že by to neměl dělat, že by s ním neměl chodit. Jenže Adamova starost vypadala opravdu upřímně a přece jen už souhlasil. A tak přikývl.

Stáli kousek od východu z areálu školy. Evan si uvědomil, že jde o část školy, kde Adam s jeho oborem neměl vůbec co dělat. Že by šel Evana přece jen vyhledat? 

Adamovi fakt, že Evan souhlasil, očividně udělal radost. V další sekundě pak Evan ucítil Adamovu ruku, jak se otřela o tu jeho. 

Ucukl. Sám se překvapil, přece jen byl Adam kluk, který se mu dlouho líbil, ale pochodovat s ním ruku v ruce po kampusu po tom vše, co se stalo? Před tím musí následovat ještě hodně vysvětlování a omluv.

A taky že toho bylo. Adam se snažil jak nejvíce mohl, aby to Evanovi vynahradil. Neustále se omlouval za ten večer i za to, jak se chytli tenkrát před školou, až mu Evan prostě odpoustil.

Navíc spolu trávili hodně času, a tak si Evan uvědomil, že si dobře rozumí a mají toho hodně společného.

Proto se ani nedivil, když se o tři týdny později sám natáhl pro Adamovu ruku. Propletl si s ním prsty. A tak spolu šli celou cestu až do ulice, kde oba bydleli.

Tentokrát si cestou Kita na dětském hřišti nevšiml. Kit Evana ovšem ano.

Ͽ  Ͼ

pls,,, dont kill me