Waves of Tomorrow

třicet čtyři

Ͽ K I T Ͼ

V Kitovi se vše zlomilo, když mu bylo třináct let.

V současnosti hodně četl. Když seděl na recepci a společnost mu nedělali Evan ani Rosie, četl. Když zrovna nemusel pracovat, na pokoji si taky četl. Ne vyloženě knihy, spíše četl internet. Zvlášť rád narazil vždy na nějaký citát. Jeden se mu vryl do paměti.

Láska je to, s čím jsme se narodili. Strach je to, co jsme se tady naučili.

Když mu bylo třináct, vše se pokazilo. Zemřel mu strýc, který se o něj jako jediný zajímal. Kluci ve škole ho zmlátili, protože se pokusil políbit kluka. Jeho rodiče ho poprvé posadili na recepci, aby si mohli užívat s někým cizím v jednom z pokojů. Oba. Ve stejný rok. Jeho jediný kamarád se k němu otočil zády, když zjistil, že se o Kitovi po škole povídá, že je to teplouš, jehož rodina nemá ani na rohlík.

Tohle se na třináctiletém dítěti podepíše. Hodně. Tolik lidí mu ten rok zlomilo srdce. Strýc, že ho navždy opustil. Rodiče, že ho začali využívat k tomu, aby se podváděli navzájem. Jeho kamarád, že ho nechal na holičkách.

Kit se narodil s láskou v srdci, ale všichni kolem ji rozdupali a strach ji překonal. Kdokoliv, koho měl rád, ho opustil nebo zradil, což vedlo k tomu, aby si k sobě už nikoho tolik nepouštěl.

Dokud nepřišel Evan. Kit to do teď nechápal, odkud se vzal nebo kde byl celou tu dobu, když Kit někoho tolik potřeboval. Kde byl, když se v šestnácti pokusil zabít.

Ale říká se lepší pozdě, než nikdy, ne? Evan se objevil. A Kit se do něj zamiloval.

Dokud to vše nepodělal.

Ten den seděl na recepci jako vždy. Měl za sebou veřejně prospěšné práce i poslední testy v nemocnici. Pokutu měl díky Evanovi a Rosie už z půlky zaplacenou.

Seděl na recepci a četl si nějaký filozofický článek, na který narazil. Vedle sebe měl láhev piva, protože konečně mohl, když ho žádné další testy nečekaly.

O půl šesté se otevřely dveře motelu. Kit otráveně vypnul obrazovku telefonu a zvedl pohled.

Stál před ním Benjamin Clarke. A kousek za ním nějaká dívka, která musela být minimálně o deset let mladší jak on. Kita polil vztek.

Od toho, co byli s Evanem spolu, se s jeho tátou nesetkal. Nejprve byl pan Clark skoro na dva týdny pracovně pryč a pak se později zkrátka nepotkali. Až do této chvíle.

"Okamžitě běžte pryč nebo volám Evanovi," ozval se dřív, než stihl Benjamin Clark promluvit.

Jenže ten sem přišel vyhrát. To Kit poznal hned z jeho úsměvu, který následoval. "A co mu řekneš? Že to víš už několik měsíců a nic jsi mu neřekl? To bude určitě nadšený."

Kit se podíval na hodiny za Clarkovou hlavou. Za půl hodiny končil Evanovi trénink a měl přijít za Kitem. "Evan tu za půl hodiny bude. Nepřijde mi nejchytřejší, abyste mezitím o pár metrů dál ojížděl nějakou holku."

Někdy by se mohl zamyslet nad tím, jak vystupoval. Na to ale teď nebyl čas.

Nejspíš pana Clarka překvapil. "Co by tady dělal?"

Kit se uchechtl. Evanův otec si nejspíše stále musel myslet, že jsou sotva kamarádi. Evan mu před pár dny říkal, že jeho táta neustále není doma a tak si není ani jistý, jestli o nich ví. Tenkrát si Kit v duchu přál, aby opravdu nevěděl.