Waves of Tomorrow

padesát sedm

Ͽ E V A N Ͼ

Když Evan poprvé vstoupil do domu, kde vyrůstal, jako jeho vlastník, cítil se nepatřičně.

Vždyť mu bylo dvacet jedna, jak může vlastnit takový dům?

Přál si, aby s ním v tu chvíli byl Kit. Určitě by prohodil nějakou vtipnou poznámku, která by trochu uvolnila atmosféru, ale musel hlídat Lucu. Od toho, co jeho máma zemřela při autonehodě, musel hlídat Lucu. Teď tu ale stál sám s jeho mámou a zmateně se rozhlíželi kolem, jako by tam snad byli poprvé. 

To ticho rozbila až jeho máma, když si odložila kabelku na kuchyňskou desku. "Tak, jsme zpátky. Já se jdu nastěhovat do tvého pokoje a vy si vezměte ložnici, pane majiteli."

Evan se překvapeně otočil. "Cože? Ložnice je tvoje, já mám svůj pokoj rád-"

"Evane," zastavila ho jeho matka. "Ne jen, že je ten dům tvůj, ty tady budeš žít klidně dalších dvacet let, ne-li víc. Budeš tu mít pravděpodobně rodinu, budeš tady žít. Mně bohatě vystačí, když se zabydlím v tvém pokoji."

Evan se ubránil uchechtnutí při slovech, že bude mít v tomto domě rodinu. Jo, Kit tu s ním snad bude někdy bydlet, ovšem tím to končilo. S Kitem nebyla naděje na rodinu. 

Nepřítomně přikývl. Jeho máma si vzala tašku, která jí ležela u nohou a vyšla ke schodům do patra. "Stěhováci by tady měli být do hodiny," oznámila mu.

"Jo," zvolal zpátky Evan. "A přijde Kit s Lucou a Rosie, chtějí nám pomoct, nevadí?"

"Jestli mi vybalí nádobí v kuchyni, klidně se sem můžou nastěhovat. Tuto část já nesnáším," odpověděla.

Evan se pousmál. 

Kit přišel i s kočárkem ještě před stěhováky. Evan už ho zahlédnul z okna a musel se nad tím pohledem na něj krátce zasmát. Vypadal, jako by ke kočárku přišel omylem. 

Evan mu otevřel dřív, než stihl zazvonit. "Tady jsem sakra dlouho nebyl," řekl hned Kit. Evan se sklonil ke kočárku, pozdravil Lucu a začal na něj dělat ksichtíky.

Jenže pak ho Kit kopl. "To už máš mého bráchu raději než mě nebo co?" zeptal se uraženě. Evan se neubránil úšklebku, ale aspoň políbil Kita na přivítanou. 

Luca se v tu chvíli začal vrtět a vykřikovat neurčitá slova, z čehož oba pochopili, že chce z kočárku ven.  Evan mu odepnul pás a Luca nemotorně seskočil. Rozběhl se do Evanova domu, jako by mu to tam patřilo. 

"Luco!" uslyšeli zevnitř Evanovu mámu. "Jak se má můj malý chlapeček?"

Od toho, co Kitova máma zemřela, to neměl lehké. První týdny se jeho otec jen utápěl v alkoholu, a tak se Kit staral o Lucu sám. Často chodil k Evanovi i s ním, což způsobilo, že si Evanova máma dítě naprosto oblíbila. Když se Kitův otec alespoň trochu vzpamatoval, občas měl Kit od Lucy klid. Ale i když se tvářil, že ho výchova Lucy neuvěřitelně otravuje, Evan už ho znal moc dobře na to, aby viděl, že i přes pár krušných období má Lucu neuvěřitelně rád. 

Současnost byla to, co Evan dostal nejblíž rodině. To, jak se starali o Kitova jeden a půl ročního bratra.

Kit zaparkoval kočárek na chodbě, zatímco Evanova máma se už s Lucou usadila v obýváku. "Tak s čím potřebuješ pomoct?"

Evan ho vzal beze slova za ruku a začal ho táhnout po schodech nahoru. Když prošli kolem Evanova bývalého pokoje, Kit se zatvářil trochu zmateně. Zastavili se až v ložnici. Kývl k posteli. "Mám štědrou náladu a tak si můžeš vybrat stranu, na které budeš chtít spávat."

Kit pohledem přejel po pokoji. Nejspíš si všiml Evanova kufru a tašky u postele. Nic ale nejprve neříkal, beztak Evanovi nevěřil, že ložnice je odteď jeho. Když nespali u Kita, který na motelovém pokoji měl manželskou postel, u Evana si museli vždy vystačit jen s širším jednolůžkem.

Kit se k němu otočil. "Máma ti přenechala ložnici, jo?"

"Prý tady budu žít dalších dvacet let a vychovávat rodinu."

Kit se uchechtl. "Tou částí s rodinou bych si nebyl tak jistej." Pak se rozešel k posteli a zády sebou plácl na levou půlku. "Ale beru si tuhle."

Evan to věděl. I když u Kita spal většinou na levé straně on, Kit se vždy ve spánku nějak tlačil na jeho půlku. 

V tu chvíli se domem rozezněl zvonek do minuty Evan uslyšel Rosiin pisklavý hlas, jak něco brebentí na malého Lucu. Kit protočil očima. "Proč jsou z něj všichni tak udělaní?"

Evan se posadil na druhou půlku postele. "Co si budem, Luca je fakt roztomilé dítě."

Kit se zapřel o lokty a podíval se na Evana. "Jeho bratr ale víc, že? A važ slova."

"Samozřejmě," neváhal Evan s odpovědí a zasmál se. Stále ze spod slyšel, jak se Rosie baví s Lucou a jeho mámou. Otočil se tedy plně ke Kitovi a posadil se do tureckého sedu. "Víš, než se stalo to všechno s tvou mámou, říkal jsem si, že bys tu mohl bydlet se mnou. Tedy s námi, furt je tu mamka. Ale i tak, kdybys chtěl-"

"Nemůžu," přerušil ho Kit dřív, než stihl říct cokoliv dalšího.

"Nemusí to být hned teď. Klidně za pár měsíců, za rok, chci, abys věděl, že můžeš kdykoliv-"

"Nemůžu," zopakoval Kit. Posadil se na posteli. "Starám se o Lucu víc jak otec. Nemůžu ho s ním nechat a nastěhovat se k tobě, i když je motel hned pod kopcem."

Evan to věděl. Když se situace po smrti Kitovy mamky trochu uklidnila, bylo to to první, co Evana napadlo. Kit byl s Lucou opravdu sedmdesát procent svého času, nemohl ho jen tak nechat svému otci.

Tolik se mu ale ta myšlenka líbila. Tenhle dům byl až moc velký pro dva lidi. A mít Kita neustále u sebe, to by byl splněný sen.

"Já vím," odpověděl nakonec tiše. "Ale aspoň jsem to zkusil."

Kit si dával s odpovědí načas. "Nevím, co bude za rok, natož za pět. Luca nebude samostatný ještě hodně dlouho," řekl opatrně. "Neber to tak, že ho používám jako výmluvu. Jen jsem se dostal do situace, která mi to nedovoluje."

"Neberu to jako výmluvu," vyvedl ho ihned z omylu Evan. "Já to tušil, ale i tak jsem se chtěl zeptat."

Kit se doplazil na posteli až k němu. Chytil jeho tvář do dlaní. "Jednou spolu budeme bydlet. Zestárneme spolu, budeme spolu luštit křížovky v houpacích křeslech a chodit třeba na bingo, co já vím. Jen teď není ten správný čas." 

Evan se zamračil. "Mluví to ke mně Kit? Protože já ho nepoznávám."

Kit ho pustil. "Jednou se snažím být romantickej a ty takhle. Tak si naser," odfrkl si. Evan se zasmál, přitáhl si ho k sobě zpátky a dal mu pusu na tvář, kterou si Kit hned dlaní zase setřel.

"Já jen že je to od tebe fakt nečekaný."

V tu chvíli k nim přišla Rosie i s Lucou, a tak jejich konverzace skončila. Kit sebou opět vyčerpaně praštil do postele s nulovým zájmem o Lucu, zatímco Evan s Rosie si s ním na podlaze začali hrát.

A možná byl Evan smutný z toho, že Kit se k němu nemohl nastěhovat. Přesto se za dva měsíce objevila v Evanově ložnici postýlka, protože Luca už až moc často přespával u Clarkových i s Kitem, a vedle ní koš s několika hračkami. 

Takže možná u něj Kit oficiálně nebydlel, ale stejně byl většinu času u něj.

Ͽ Ͼ

hahhaha, zítra odjíždím na koleje kde budu mít spolubydlu a já nedokážu psát s nikým jiným v místnosti, to bude zajímavý