Waves of Tomorrow

čtyřicet čtyři

Ͽ K I T Ͼ

Kita překvapilo, že ho rodiče objali, jakmile se vrátil domů.

Taky ho překvapilo, že první co udělal, bylo, že vyhodil všechny lahve alkoholu, co v pokoji měl. Když už po celý čas v léčebně nepil, chtěl toho využít a pokud možno nepít i nadále.

A v neposlední řadě ho překvapilo, že si našel práci. Bylo to riskantní, ale když hledali někoho v baru u Leguána, kdo by kontroloval občanky u vstupu, bral to. A doufal, že práce v baru plném alkoholu ho nebude nějak svádět. Věřil si.

Takže jeho život byl naprosto jiný, protože najednou nepil ani nekouřil a pracoval dá se říct normální práci. Neměl plný úvazek, ale i tak mu to stačilo.

Rosie prý na něj byla pyšná. Ron si z něj neustále utahoval. Matthew si hleděl svého a Vicky ho využívala, aby dostávali na ruce v baru náramky, že jim už bylo dvacet jedna a mohou pít. Vše bylo v pořádku.

Až na Evana. Dva týdny byl z léčebny venku a ještě ho neviděl. Netušil, jestli Evan ví o jeho propuštění, ale Rosie mu nejspíš dala vědět. Každopádně neměl tušení, kde by ho tak mohl potkat a doufal, že se to nestane. 

Jenže jejich město přece jen nebylo tak velké a vše, co Evan znal, bylo v té části, kde Kit stále bydlel. 

Třeba jako Leguán. To byl snad i jediný bar, co Evan znal. 

Tu noc Kit ani do práce neměl jít, jenže mu zavolali tři hodiny po otvíračce, že se jednomu chlapovi udělalo špatně a musel odjet. Kit byl nejbližší a nejrychlejší náhrada. 

Ani nevěděl, že Evan v klubu je, protože když se Kit dostavil, byl už vevnitř, a tam nepotřeboval jít. Zůstal u vchodu, lepil náramky lidem na ruku a kontroloval průkazy. 

Jako první zahlédl Adama, který vyklopýtal ven z baru kolem jedné hodiny ráno a za prvním rohem se vyzvracel. Kit si povzdechl a vydal se k němu, přičemž ho ani nenapadlo, že přítomnost Adama by mohla znamenat i přítomnost Evana.

Když k Adamovi došel, prohodil: "Víš, jestli si to po sobě neuklidíš, budu to muset udělat já, takže ti dám dvě možnosti. Buď to uklidíš tady a teď nebo můžeš přijít ráno."

Adam se narovnal, zavrávoral a až moc dlouho Kita sledoval. Pak se ale jeho ústa začala rozšiřovat do nechutného úsměvu. "To jsi ty!" vykřikl až nepatřičně nahlas. 

"Jo, to jsem já!" ozvalo se za Kitem. Pro něj to byl cizí hlas, ale hned, jak se otočil, toho člověka poznal. Byl to teprve něco málo přes rok, co ukončil střední, a Chrise nešlo jen tak zapomenout.

Chrise, který se momentálně na vysoké bavil s Evanem. Začal ho sžírat nepříjemný pocit, že by tady mohl být i Evan.

"Nemluvil jsem na tebe," mávl rukou Adam na Chrise. Jak to tak vypadalo, Chris ve svém stavu Kita nepoznal. Vlastně mu nevěnoval jediný pohled. Jen se dopotácel k Adamovi, a když viděl tu spoušť, kterou Adam udělal, vrhl šavli hned vedle.

Kit protočil očima. "Já to po vás uklízet fakt nebudu. Ráno budete tady." S těmito slovy se otočil a vydal se zpátky na své místo. Ještě než se ale posadil za stolek u vchodu, nakoukl dovnitř do baru a rozhlédl se. Hledal špinavě blond kudrliny, které by převyšovaly ostatní, protože přece jen byl Evan vysoký. A oddechl si, když žádné neuviděl.

Vrátil se tedy za stolek a dále lepil pásky na ruce. Adam s Chrisem kolem něj prošli asi až o dvacet minut později, kdy se vraceli do baru. Nevšimli si, že tam sedí.