Waves of Tomorrow

sedmnáct

Ͽ E V A N Ͼ

Evan si asi prostě musel zvyknout na to, že Kit bude mít takové epizody, kdy se s ním klidně měsíc nebude bavit a pak se najednou bude chovat jako nejlepší kamarád. Nebylo to totiž poprvé a teď už opět byli v té fázi, kdy mu Kit pomáhal s překonáváním jeho strachu z vody.

Měl pro tentokrát naprosto čistou hlavu. S Adamem si o plavání promluvili a kupodivu pochopil, že chce Evan plavat spíše s Kitem a ještě dodal, že uznává, že nemá trpělivost a nejraději by plaval jen sprinty. 

A tak Evan nechodil za Kitem na černo. Byl tak spokojený.

"Teď zkus tohle," promluvil na něj Kit, když stáli v jezeře a vodu měli po prsa. Odrazil se od země, rukama zaplaval jednou prsa a zase se postavil na nohy. Spíše se jen tak zhoupl po vodě.

Evan byl připravený. Už se nebál vstoupit do vody, ovšem pokud byl ve vodě hlubší než po pas, už ho to mírně znervózňovalo. Dneska ale oznámil Kitovi, že by chtěl pomalu ale jistě začít plavat.

Nasucho polkl. Mohl v klidu zopakovat to, co mu Kit ukázal, že?

Připravil si ruce. Zhluboka se nadechl. Už byl připravený se odrazit od dna, ale myšlenka, že nebude mít, byť na pár sekund, půdu pod nohama, ho vyděsila. Opět se zastavil.

Kit stál kousek od něj, ruce složené na prsou a trpělivě ho sledoval. "Ještě nemusíme plavat, jestli nechceš. Můžeme se jen v poklidu plácat ve vodě."

Když za ním ten den Evan přišel s tím, že by chtěl pokročit a plavat, Kita to upřímně překvapilo. Ještě když si Evan vyžádal, aby ho naučil přímo prsa. 

Evan se pokusil ještě jednou, ale jako by jeho nohy byly přilepené ke dnu. "Bojím se, když nebudu mít pevnou půdu pod nohama," přiznal.

"A trváš na tom, že se chceš dneska naučit prsa nebo můžeme zkusit něco jiného?" zeptal se Kit.

Evan se uvolnil. "Je mi to jedno."

"Okay," usmál se Kit spokojeně a otočil se k Evanovi zády. V další sekundě už ležel na hladině, jako by byl připravený plavat znak, jenže jeho ruce zůstaly nehybné podél těla a jen mírně kopal nohami.

Evan se krátce zasmál. Spíše z frustrace. "To neudělám ani za milion."

Kit se opět narovnal a postavil se. "Je to mnohem lehčí, než se zdá! Voda tě sama unese a zvykneš si na to, že nemáš pevnou půdu pod nohama. Neboj, podržím tě."

Následovalo asi tří minutové přemlouvání, kdy se Evan vymlouval, zatímco ho Kit přesvědčoval. "Normálně bych tě takto nepřemlouval," řekl mu Kit, "ale já vím, že na to máš."

A tak stál Evan bokem ke Kitovi, který stál kousek za ním. Opět se zhluboka nadechl, začal si na hladinu lehat a nakonec se nohami i trochu odrazil, aby dopomohl celému tělu se dostat na hladinu.

Cítil na zádech Kitovy ruce, které ho podchytily hned, jak si začal hledat. Měl zavřené oči, protože se bál, ale když je otevřel, ležel na hladině, voda ho nesla a po pravé straně se na něj usmíval zeširoka Kit. Tak široký úsměv u něj snad ještě ani neviděl.

"Doufám, že si toho vážíš, protože mi momentálně narušuješ osobní prostor," podotkl Kit a Evan se zasmál. Ležel na vodě a smál se, to by chtělo zdokumentovat.

"Až se mi alespoň trochu uklidní tep, možná to ocením," odpověděl. Trochu ho znervózňovalo, jak se voda mírně díky větru vlnila a občas se mu dostala skoro až do obličeje, ale snažil se zachovat chladnou hlavu. Kdyby se teď začal topit, Kit je hned vedle něj.