Waves of Tomorrow

třicet dva

Ͽ K I T Ͼ

Ralph. Obličej mu byl trochu povědomý, jinak nevěděl, o koho jde. Když mu ale policie zavolala, že se Ralph přiznal (jen proto, aby si nezhoršil trest ještě lhaním), Kit to přijal jako fakt. Když ho tenkrát potkal, byl už tak moc napitý, že se ani nedivil, že Ralpha nepoznával.

Ralphův trest byl už o něco přísnější, ovšem strážník mu nechtěl říct, jaký.

Kita to nakonec moc nezajímalo. Spíše ho zajímalo, jestli v tom neměl prsty Adam. Byl schopný poslat svého parťáka z plavání, aby Kita málem zabil, jen kvůli tomu, že ho obviňuje ze svého rozchodu s Evanem?

To se Kit asi nikdy nedozví.

Až tak ho to zas netížilo, narozdíl od Evana. "Já se ho zajdu zeptat," prohlásil pevně jednoho dne.

"Jo, a on ti určitě řekne 'Ahoj, no jasně, že jsem se pokusil zabít tvého přítele!' hned mezi dveřmi," zamumlal Kit, když zrovna zpracovával na recepci nějaké ty motelové papíry. Evan seděl na stole hned vedle jeho pracovní plochy a vlastně mu i tak trochu stínil.

"Oh wow," ozval se Evan. "To je poprvé, co jsi přede mnou použil slovo přítel. V našem vztahu bez nálepky."

Kit se zastavil uprostřed psaní. Vzhlédl k Evanovi a předstíral, že se zamýšlí. "Možná jsem si už na tolik jistý, abych tomu nálepku dal. Ale jen možná."

Evan se uchechtl. "Možná. Jakou nálepku bys nám teda možná dal? Čistě teoreticky, samozřejmě."

"Čistě teoreticky bys mohl být můj přítel. Jestli chceš," prohodil s předstíraným nezájmem.

"Jelikož já tě považuju za mého přítele už tři týdny, možná bych ocenil, kdybys o mně přemýšlel stejně, to určitě," odpověděl Evan s kamennou tváří. Pak natáhl ruku.

Kit se nejprve lehce uchechtl, než taky natáhla ruku, aby si jimi potřásli. "Dobře, Evane Clarku, máte to mít."

"Děkuji vám, Kite Watkinsi, velice si toho cením."

Pak se oba rozesmáli. Právě tyhle chvíle měl Kit nejraději, ty, kdy ho Evan zvládl rozesmát a on tak zapomínal na všechny ty problémy, které se s ním nesly. Tyto chvíle byly upřímné a jen viditelné pro Evana.

Kit se pak přirozeně vrátil do práce.

Evan se pak ozval až po dobrých dvou minutách. "Doufám ale, že jestli ses rozhodl mě nazývat svým přítelem až teď, nic jsi s nikým mezitím neměl."

Kit se zasmál. "Nemusíš se bát," odpověděl pobaveně. "Já tě tak beru už od začátku."

Evan se spokojeně usmál. Kit do pár minut dodělal ony papíry a jelikož poslední dobou moc nespal kvůli službám na recepci a veřejně prospěšným pracím (a možná taky kvůli několika nepříjemným snům, které se mu začaly od příhody s kokainem zdát), položil si hlavu do Evanova klína a usínal, zatímco ho Evan jemně hladil ve vlasech.

-

"Já tě nepoznávám," řekla mu Rosie upřímně. "Poslední dobou úplně záříš. A nemáš na mě čas, no"

Kit zachovával svůj neutrální výraz. "Přes den zářím, v noci Evan uklidňuje moje panický záchvaty. Stále to není tak úžasný."

"To nezmizí jen tak, to je mi jasný," protočila očima Rosie. "Ale Evan ti pomáhá. A to dost."

"Já vím," přiznal tiše Kit. Nevěděl, co víc by měl říct.

Rosie se svou další otázkou dost váhala a hned, jak ji vyslovila, Kit pochopil proč. "Miluješ ho?"