Waves of Tomorrow

dvanáct

Ͽ K I T Ͼ

Bylo přesně osm hodin večer, když Kit skočil šipku z menší skály do jezera. V tenhle čas byla voda o něco chladnější, ale jelikož byl schopný vlézt do jezera i uprostřed zimy, jen tak, pro otužení, momentální teplota mu ani trochu nevadila. 

Doplaval asi do půlky jezera, pak zase zpátky. Vylezl znovu na skálu a skočil do vody salto. Pak i pozpátku. Užíval si, že měl jezero celé pro sebe. 

Až do chvíle, než přijel na kole Evan. Kit si ho nejprve nevšiml, jelikož k němu byl zrovna ve vodě zády. Pak uslyšel, jak zvolal jeho jméno a otočil se. Evan byl ten poslední, koho by u jezera čekal.

Kit ale ve vodě zůstával. Netušil, co mu Evan chce, ale, i když to bylo hnusné a on si to uvědomoval, ve vodě byl do jisté míry v bezpečí. Tam za ním Evan určitě nepřijde. 

Když se k němu otočil, nic neřekl. Jen mu to nedalo a musel se ušklíbnout. Evan vypadal, jako by se za Kitem hnal přes půlku planety. 

"Můžeme si promluvit?" zvolal od břehu. 

Kit se potopil a dvěma rychlými pohyby se posunul vpřed. Když se opět vynořil, byl Evanovi o něco blíž, aby nemusel na něj tolik křičet. "O čem?"

"Proč mi neodpovídáš na zprávy?" zeptal se Evan jako první.

"O žádných nevím," zalhal. Ponořil půlku obličeje do vody, aby Evan neviděl, jak se ušklibuje.

"Víš, že můžu vidět, když si je přečteš?" povzdechl si Evan. Kit se pomalu přibližoval ke břehu, ale neměl v plánu z vody vylézat. 

"To je to, o čem chceš mluvit? Proč ti neodpovídám na zprávy? Myslím, že odpověď znáš."

Adam je ten problém. Kit neměl nejmenší zájem přijít s Adamem do styku a věděl, že kdyby nadále učil Evana překonávat svůj strach, Adam by pravděpodobně seděl na kraji bazénu a bedlivě je pozoroval. Nechtěl se nijak mezi ně plést.

"Ne, o tom ne," přiznal Evan. Pohledem přejel po jezeře a Kit ten pohled poznával. Bojí se, uvědomil si. Jasně, že se u jezera bojí. "Nechceš vylézt? Ať nemusíme po sobě tak křičet?"

Kit ve vodě spokojeně zavrtěl hlavou. Evan si odfrkl.

"Jak ti jde plavání s Adamem?" rýpl si. Když mu Evan psal skoro každý den, usoudil, že to nebude ideální.

Evanovi muselo být hned jasné, že si ho Kit dobírá. To poznal už jen z jeho obličeje. "Právě, že nic moc. Je plavec, nemá trpělivost s někým, jako jsem já."

Kit se neubránil uchechtnutí. Bylo mu to jasné od samého začátku. Lidé jako Adam nemohli pracovat se začátečníky jako je Evan. Neznamenalo to samozřejmě, že všichni profesionálové nemohou učit začátečníky. Adam je ovšem kapitola sama o sobě, to Kit poznal hned.

Evan pokračoval: "Ty máš trpělivost. A vím, že je divný to říkat, když je Adam můj přítel, ale ve vodě se cítím bezpečněji s tebou."

Přítel. Takže už to bylo oficiální, huh? Každopádně mu Evanova slova zalichotila, protože se Kit nepovažoval sotva za trpělivého člověka nebo někoho, s kým by se lidé cítili v bezpečí.  Evan byl snad první svého druhu.

Kit se opět o pár kroků přiblížil ke břehu, stále měl ovšem k němu daleko. Stál už ale pevně na zemi a voda mu byla pod ramena.

"Tak pojď," vybídl Evana. "Do vody."