Waves of Tomorrow

tři

Ͽ K I T Ͼ

Jakmile opustil onu úžasnou party, vydal se k jezeru v lese za městem.

Alias místo, kde se pokusil ukončit svůj život.

Právě nejspíš zachránil život nějakého kluka, co neuměl plavat. Rosie mu řekla, že neumí plavat hned, jak topícího člověka zaregistrovala. A na rozdíl od Adama neváhal onomu klukovi pomoc.

On sám vodu miloval. K jezeru chodil už jako malý, utíkal tak od své rodiny a plavat se naučil teoreticky sám. Párkrát ho to málem stálo život, ale když se na to teď díval zpětně, byl rád, že něco takového zvládl sám.

Proto, když se rozhodl si vzít život, zvolil právě vodu. Jezero, které s ním vyrůstalo, které ho milovalo a přijímalo. Když klesal ke dnu, cítil se jako v náruči milované osoby, snad poprvé v životě.

Dokud ho Rosie nějakým zázrakem nezachránila.

Přišlo mu neuvěřitelně ironické, aby zrovna on zachraňoval životy.

Seděl u jezera na molu asi půl hodiny, když si vedle něj přisedla Rosie. "Myslela jsem si, že tě tady najdu," prohodila a podívala se na jeho stále mokré oblečení. Kit si alespoň sundal triko, jelikož ho mokré oblečení na kůži studilo. "Evan ti děkuje."

"Evan?"

"Ten kluk, co jsi ho zachránil. Utekl jsi tak rychle, že to ani nestihl." Rosie natáhla ruku a rozcuchala Kitovi vlasy. "Jsem na tebe pyšná."

Kit se od ní se znechuceným výrazem odklonil. "Proč?"

"Zachránil jsi lidský život."

"To ty taky. Můj. Doteď nevím, jestli ti mám být vděčný nebo ne."

Usmála se. "Tak teď jsme si rovni." Jeho poslední poznámku ignorovala. Kit to od ní taky očekával. 

"Jak si věděla, že neumí plavat?" zeptal se jí po chvíli ticha.

Rosie se spokojeně opřela a začala houpat nohami ve vzduchu nad jezerem. "Bavila jsem se s ním celé dvě minuty a stihla jsem se o něm tohle dozvědět. Dobrý, co? Řekla bych, že mu to zachránilo život, jinak by si všichni mysleli, že si dělá jen srandu."

"Já ne," odsekl Kit. "A kdyby přece jen dělal, pak bych ho sám utopil, protože o takových věcech se nevtipkuje."

"Líbí se mi," prohodila, "jak zásadovej a správnej jsi."

Kit se uchechtl, ale nic na to neřekl. Nezeptal se, co je správné na jeho životním stylu, protože mu přišlo, že nic. 

"Adam je pěknej kretén, co? Ron tam s ostatními zůstali. Já pomohla Evanovi domů, víš kde bydlí? Kousek od tama, v tom domě, který vidíme ze střechy motelu jako jediný."

Kit hned věděl, o jakém domě mluví. Když si sedli na střechu motelu jeho rodičů, viděli na kopec, kde se konala dnešní party. Dům šel vidět ale jen jeden, ostatní byly schované za stromy.

Vítr zesílil a vytvořil na hladině jezera malé vlnky. Kita v tu chvíli voda neuvěřitelně lákala. Postavil se, sundal si i mokré kalhoty a ve spodním prádle bez dalších slov skočil šipku do vody. Podle reakce Rosie usoudil, že jí to ani nepřekvapilo.

"Je tak jedenáct," promluvila, když se Kit vynořil. "To už z hlubin vylézají vodní příšery."

"Tak ať mě klidně sežerou," odpověděl a lehl si na hladinu na záda. "Ještě jim poděkuju."

"To by ti pak Evan nemohl poděkovat osobně. Říkal, že by chtěl."

Kit se uchechtl. "Pravděpodobně toho Evana už ani nikdy neuvidím."

Špatně. Viděl se s ním hned o dva dny později v supermarketu. V košíku měl lahev vodky a když za ním Evan přišel, Kit ho málem ani nepoznal. Najednou byl... suchý. A vypadal úplně jinak než když jeho vlasy slepovala voda a unikl o kousek smrti.

"Kit, že?" ozvalo se za ním. Kit se zmateně otočil za hlasem toho kluka se špinavě blond vlasy, který se za ním objevil v takové tichosti, jako by snad byl duch. 

První jen přikývl. Samozřejmě, že mu byl Evan alespoň povědomý, ale zařadit si ho stále nedokázal.

Hned jak se ale Kit otočil, Evanův úsměv se rozšířil, protože on ho naopak poznal hned. Jenže Kit byl nejspíše viditelně zmatený. "Jsem Evan, ten... co neumí plavat," vysvětlil.

V Kitovi blikla žárovka. A nejraději by v tu chvíli někam utekl. Nechtěl tady poslouchat, jak mu Evan děkuje, protože co by na to řekl? Jo, nemáš zač za záchranu života, příště to udělám klidně zas? Uprostřed obchodu?

"Už vím," prohodil, jelikož mezi nimi nastalo ticho. Evan očividně čekal na Kitovu odpověď. 

"Vypařil ses tak rychle, že jsem ti ani nestihl poděkovat," řekl nervózně. Kit se ani nedivil, že zní nervózně, jelikož vypadal tak... děsivě, jak ho kdysi Rosie popsala. Lhostejný výraz, rozcuchané vlasy, vždy s lahví nebo cigaretou v ruce. Lidi s ním prostě nemluvili dobrovolně. Ale Evan se nejspíše cítil, že musel. Kit by se bez jeho osobního poděkování obešel.

"Jo, to já dělám," odpověděl. Chtěl pryč. Chtěl si jen zaplatit svou vodku a jít se opít.

Evan na jeho poznámku nereagoval. "Opravdu děkuju. Když říkám, že jsi mi zachránil život, myslím to opravdu vážně."

A bylo to tady. Co měl na tohle odpovědět? "Nemáš zač," řekl, jak si sám myslel, velice originálně. "Asi," dodal.

Jenže to ticho, co nastalo pak, bylo ještě horší a trapnější než cokoliv, co se stalo do té doby. 

Kit shlédl na Evanův dosavadní nákup a všiml si krabičky s vitamíny. Musel se uchechtnout. Taky si kupoval své vitamíny, ale očividně je každý brali trochu jinak. Kít v košíku neměl opravdu nic jiného než vodku.

"Rosie mi říkala," přerušil ticho, "že jsi mi chtěl poděkovat osobně. Tak snad jsi už šťastný."

"J-jo," zakoktal. Až v tu chvíli si Kit všiml, že je Evan vyšší jak on. Jak se mu povedlo ho vytáhnout z bazénu?

"Super," prohodil Kit. "Tak už do vody znovu nelez, díky."

S těmito slovy se otočil a vydal se k pokladně. Vyskládal svůj nákup v podobě jedné flašky na pás a vytáhl falešnou občanku. Nebylo mu ještě dvacet jedna, ale zásoby alkoholu si musel nějak doplňovat. Navíc, jeho falešná občanka byla mistrovským dílem a zatím ji ještě nikdo neprokoukl.

Cítil Evanův pohled na svých zádech. Uvědomil si, že by ho zajímalo, kolik Evanovi je, protože ten si naopak teď musel myslet, že Kitovi je minimálně dvacet jedna, když mu bez problému prodali lahev vodky.

Hned jak z ochodu vyšel, vodku si otevřel a lokl si. Zapálil si cigaretu. Doufal, že ho Evan neviděl, jinak by si ještě říkal, kdo ho to sakra zachránil. Anebo ať ho klidně viděl, Kitovi to bylo vlastně jedno.

Kdyby neustále myslel na to, co si o něm myslí ostatní, už dávno by se zbláznil. Vždy se totiž tak trochu lišil.

Vrátil se na motel jeho rodičů. Usadil se na recepci. Vytáhl si na vodku alespoň skleničku, přece jen byl gentleman. A na Evana úplně zapomněl.

Ͽ   Ͼ

myslím, že kit vede převelice zdravý životní styl