Waves of Tomorrow

padesát

Ͽ  K I T  Ͼ

"Já tam s tebou nepůjdu, Kite."

Kit se k Evanovi otočil. Stál na břehu, ruce složené na hrudi a na obličeji pohled, kterému dával jasně najevo, že jezeru už více nevěří. Vedle něj stála Rosie, která jen pokrčila rameny, když se na ni Kit krátce podíval. Taky se jí nepovedlo Evana přesvědčit.

"Přece nezahodíš to všechno, na čem jsme rok pracovali," nenechal to Kit být jen tak.

Evan se uchechtl. Ukázal na místo pár metrů od nich. "Tam jsem tě našel polomrtvého." Ukázal kousek od sebe. "A tady jsem tě resuscitoval. Mě tam nedostaneš."

Možná nebylo úplně fér vzít Evana opět sem, ale jinou možnost neměli. Snad ještě víc Evan odmítal vstoupit do domu svého otce a tím se pak jejich možnosti vyčerpaly.

Kit se o pár kroků vrátil. "Já to chápu," řekl. "Ale už jenom kvůli těm nočním můrám tohle musíš překonat."

Rosie se zamračila. "Jaké noční můry?"

Kit přelétl pohledem z Evana na ní a zase zpět. Evan nepatrně přikývl.

"Má noční můry o tom, jak mě tady našel," vysvětlil krátce. "Prožívá to neustále dokola."

Rosie naprázdno otevřela ústa, jako by chtěla něco říct, spíše byla ale jen překvapená. Pak vzala Evana za ruku a popošla o krok k jezeru. "Kit má pravdu. Nebudeme tě nutit, ale určitě pomůže, když se té situaci, která ti noční můry způsobuje, postavíš."

Evan si skousl ret. "Můžeš ty vůbec už do vody?" kývl na Kita.

Kit se zasmál nad jeho snahou prodloužit si čas na suchu. "Jo. A potápět se nebudu. Moje hlava bude naprosto v pořádku."

Evan si odfrkl, ale pak udělal váhavě krok. A další. A třetí. Pomalu s Rosie ruku v ruce vešel do vody tak, že ji měli po pas, a zavřel oči.

Kitovi bylo jasné, na co myslí. Nejspíše se snažil z hlavy vyhodit tu myšlenku bezvládně plovoucího těla Kita na hladině. Kit doplaval k nim, obešel Evana a bradu mu položil na ramenu. Jeho ruce obmotaly Evanův pas a vtiskl mu polibek do prohlubně mezi krkem a ramenem. "No vidíš, že to jde."

Chtělo se mu téměř smát, když jsi vzpomněl, jak se v minulosti téměř bál políbit Evana jako první. Jak se držel zpátky a i když třeba chtěl usínat v Evanově objetí, zkrátka čekal, jestli to Evana nenapadne samotného.

Někdy si Kit říkal, jak to s ním Evan mohl vydržet, když sám od sebe neprojevoval lásku ani činy ani slovně.

Rosie pustila Evanovu ruku a odfrkla si. "A zase jsem křen."

Kit se krátce zasmál, Evan mu nervózně stiskl ruce.

"Jdu si zaplavat," oznámila jim Rosie. "Přebíráš nad ním veškerou zodpovědnost," podívala se na Kita s úsměvem.

Kit přikývl. A Rosie ladně skočila celým tělem do vody, zmizela pod hladinou a vynořila se až o několik metrů dále.

Evanovi naskočila husí kůže, když ji takhle uviděl, což Kita lehce pobavilo. Pustil ho obrátil ho k sobě. "Jdeme hlouběji?" zeptal se.

Evan zavrtěl hlavou. "Nestačí, že jsem dneska do té vody alespoň vlezl?" zeptal se a podíval se někam za Kita. Kit se ani nemusel otáčet, aby věděl, že hledí na tu skálu, ze které skočil, když si rozbil hlavu. Pak shlédl opět na Kita. "Jak to, že se ani trochu nebojíš? Málem jsi tady zemřel."