Waves of Tomorrow

čtyřicet pět

Ͽ K I T Ͼ

Potřeboval si jít zaplavat. 

Tak dlouho byl z léčebny venku a ještě plavat nebyl. Když byl v léčebně, myslel na to skoro každý den, jenže strávil tam tak dlouhou dobu, že si musel najít jinou zábavu. Pak už ho plavání tak moc nelákalo.

Teď to ale potřeboval, protože už tomu bylo týden, co uviděl, jak se Evan líbá s Adamem, a pořád se nemohl tak úplně vzpamatovat. Potřeboval si vyčistit hlavu, v čemž mu plavání pomáhalo.

Cítil se skoro až nepřirozeně, když si v pokoji oblékal plavky. Jak dlouho neplaval? Tři měsíce? Čtyři? Uměl to ještě vůbec?

Jelikož k němu měla večer přijít Rosie, napsal jí, že si jde zaplavat, kdyby náhodou ztratil pojem o čase. Pak si vzal ručník, vyhrabal ve sklepě to staré ošuntělé kolo jeho táty, které si občas bral a vydal se k jezeru.

Sotva na kolo sedl, v hlavě mu vyskočila jedna myšlenka - co když tam bude Evan? Neměl tušení, jestli v plavání pokračoval a jestli jo, jezero byla jeho jediná možnost, když se odstěhoval.

Proto, když k jezeru přišel, opatrně si zkontroloval, že tam nikdo není. K jeho štěstí nebyl.

Věc se má takto. Kit se považoval za dobrého plavce. Nebál se, že by se někdy mohl utopit (samozřejmě pokud to nechtěl udělat plánovaně jako v minulosti) a byl taky o tom přesvědčený. Věděl, že by se mohlo stát cokoliv, ale jezero znal už natolik, že to neočekával tady.

Mohl si ale už zvyknout, že osud mu ze života neudělal procházku růžovým sadem. 

Nejprve se jen posadil na břeh, kde voda měla sotva deset centimetrů. Po chvíli se posunul, namočil si celé tělo trochu si ve vodě zablbnul a užíval si ten pocit, že je zpátky. Pak se rozhodl, že si i trochu do vody zaskáče. 

Vůbec ho nenapadlo, že by se jezero za ty čtyři měsíce mohlo nějak změnit. Když tedy vylezl na skálu, ze které skákal už milionkrát, usmíval se naplněný adrenalinem z plavání, té činnosti, kterou tolik miloval. 

Rozběhl se. Skočil. Málem vyjekl radostí, když padal vzduchem. V tu chvíli totiž úplně zapomněl na Adama přitisklého k Evanovi na toaletách v klubu. Za doprovodu hlasitého šplouchnutí dopadl do vody.

A jeho hlava do něčeho narazila.

Mohlo to být určitě horší. Kdyby ten kámen byl hned pod hladinou, pravděpodobně by to ani nepřežil. Tenhle byl ale o něco hlouběji, a tak se Kit o něj praštil, když už jeho tělo zpomalovala voda. 

Sykl pod vodou bolestí a před očima se mu začernilo. Hned si pomyslel, že tohle bude jeho konec, ale kupodivu netrvalo dlouho, než se mu postupně začal zrak vracet, a tak využil situace a co nejrychleji se dostal na hladinu.

I přes tu bolest začal rychle plavat k břehu. Když už byl v hloubce, kdy dosáhl na dno, postavil se na nohy. Chvíli se zastavil, aby z toho šoku vůbec popadl dech a  až po chvíli vyšel ke břehu.

Jenže ten náraz podceňoval. Když už měl vodu jen po boky, už byl téměř venku, padl na kolena. Hlava se mu neuvěřitelně točila a chytil ji, jako by mu to snad mělo pomoc. Když se pak na svou ruku podíval, uviděl krev. 

Jeho myšlenky byly neuvěřitelně zmatené, ale stejně nic nezmohl. V další sekundě totiž ztratil vědomí a plácl sebou do vody. 

Ͽ E V A N Ͼ

Je Kit už venku s léčebny?

Klikl na odeslat dřív, než si to mohl opět rozmyslet. Celý týden se rozmýšlel, jestli se má Rosie zeptat. Chtěl to vůbec vědět? Nebyl si jistý. Co udělá, jestli mu Rosie napíše, že ano, že je doma u sebe v pokoji?