třináct

2K 246 52
                                    

Ͽ E V A N Ͼ

Evan se scházel s Kitem u jezera tajně.

Opravdu si přišel, jako by Adama podváděl a dělal s Kitem, kdo ví co. Ale nechtěl o tom Adamovi říkat. Zatím ne, protože párkrát na Kita řeč přešla a Evanovi bylo jasné, že Adam Kita rád prostě nemá.

Evan nechápal proč. Kit mu přišel jako jeden z nejskvělejších lidí, co znal.

Jednoho dne, kdy byl Evan domluvený na další hodinu plavání s Adamem, naštěstí pršelo, a tak se Evan nemusel vymlouvat, proč dneska plavat nemohl. Místo toho si tedy udělali filmový večer u Adama doma (měl kino místnost s velkým plátnem) a pustili si dohromady tři filmy. Seděli na společné sedačce, prsty propletené, Evan hlavu na Adamově rameni.

Pak Evanovi zavibrovaly hodinky na ruce. Líně zvedl zápěstí k očím a když si všiml, že je to zpráva od Kita, rychle zase s rukou praštil na sedačku. Neměl u sebe naštěstí telefon, u kterého by si Adam zprávy určitě všiml. 

Pak mu hodinky zavibrovaly znovu. A znovu. Kit nikdy nebyl zrovna spisovatel, jen stručně odpovídal na zprávy. Vlastně snad nikdy nenapsal jako první, vždy jen Evanovi odpovídal.

Měl strašné nutkání se podívat, co po něm Kit chce. Jenže kdyby začal zkoumat hodinky místo filmu, Adam by se už určitě začal zajímat.

A tak na ně jen rychle kouknul. "Ah, máma mi píše, že se mi nemůže dovolat. Nevadí, když to na chvíli stopneme?" zeptal se Adama.

Adam pustil jeho ruku, aby mohl vzít ovladač a film stopl. "Jasně, běž jí zavolat. Já nám zatím udělám další dávku popcornu."

Evan se usmál. Tohle bylo jednoduší, než by čekal. 

Krátce Adama políbil a vydal se ven z místnosti. Ještě, než vůbec stihl vyjít, mu už na ruce vibrovaly hodinky trochu jiným způsobem. Kit mu volal.

Stalo se snad něco?

Evan vyběhl schody. Nechtěl brát hovor přes hodinky, jelikož neměl u sebe ani sluchátka a nepotřeboval, aby někdo slyšel jeho hovor. Vpadl do Adamova pokoje, v křesle popadl svou tašku a vyhrabal telefon.

Kit ještě hovor netipl, a tak Evan hovor přijal s tím, že ani netušil, o čem ho Kit předtím bombardoval zprávami. "Děje se něco?" zeptal se ihned.

Kit nejprve neodpovídal a Evan se mezitím v Adamově pokoji zavřel. Ozval se až po chvíli a Evanovi hned bylo jasné, že musel mít v sobě tak tři promile alkoholu nebo něco horšího. 

"Rosie?" škytl. Evan si povzdechl. Jasně, že si jen v jeho stavu spletl kontakty.

"Já nejsem Rosie, Kite. Podívej se, komu voláš," řekl trpělivě. 

Nastala další tichá chvilka. Jako další uslyšel Evan vzlyk. Kit stoprocentně brečel.

"Do prdele," ulevil si. Vzlykl znovu. "Kurva. Do prdele."

"Co se děje, Kite?" naléhal na něj Evan. "Hej, mluv se mnou."

V tu chvíli si Evan uvědomil, že i když měl Kit reputaci alkoholika a někoho, kdo se nebojí okusit jakoukoliv drogu, Evan s touto stránkou Kita ještě neměl to potěšení se setkat. Když spolu plavali, Kit byl naprosto střízlivý a nebo měl v sobě minimum alkoholu.

"Ale nic," zamumlal Kit. Jazyk se mu neuvěřitelně motal. "Nechtěl jsem volat tobě. Vytoč mi Rosie."

"Bohužel, máš už vytočeného mě. Jsi v motelu?" zeptal se ho.

Waves of TomorrowKde žijí příběhy. Začni objevovat