Waves of Tomorrow

jedenáct

Ͽ  E V A N  Ͼ

Evan stál ve vodě.

Adamův bazén byl od základu méně hluboký, než ten u nich doma, ta správná paráda přicházela až v druhé půlce, kde se Evan málem utopil.

Nebylo zrovna nejlehčí vlézt zpátky přímo do tohoto bazénu. Ale i tenhle strach musel překonat.

Pomalu mával rukama kolem sebe, snažil se zvyknout si na jeho tělo ve vodě, namlouval si, že mu nic neudělá. Adam stál opřený o kraj bazénu a čekal, až se Evan alespoň pohne.

"Dojdu nám mezitím pro pití, jo?" ozval se zničehonic Adam. Než Evan stihl cokoliv odpovědět, Adam už se odrážel od dna bazénu, aby mohl vylézt.

Mezitím, co tím myslel? Neřekl to zrovna příjemně a Evanovi bylo jasné, že ho zrovna nebaví postávat a čekat, až se Evan nebude bát pohnout. Adam nebyl ani zdaleka tak trpělivý jak Kit, což bylo pro Evana nejprve překvapením, jenže pak mu došlo proč - Adam je profesionální plavec, zatímco Kit prostě jen člověk, co vodu miluje. Kitovi stačilo pobývat ve vodě, ale Adam by si nejraději dal dvacet koleček kolem bazénu a ještě na čas.

Evan mu ovšem překážel.

I když byl Adam jeho přítel, Evan by i tak raději překonával své trauma s Kitem. Jenže to by mu někdy musel taky odpovědět na zprávy.

Taky si byl jistý, že Kit by nikdy bazén neopustil, dokud v něm Evan byl. Adam už byl v domě.

Trochu zpanikařil. Kdyby se teď začal topit, kdo ho zachrání? Kdo mu pomůže, když je na celé zahradě sám?

Začal pomalu couvat, dokud nenarazil na okraj bazénu. Rychle se otočil, chytil se žebříku a téměř vyběhl z bazénu ven.

Adam se vrátil do dvou minut s dvěma skleničkami džusu. "Oh, už jsi venku?" Položil sklenice na stolek mezi jejich lehátky a popadl své plavecké brýle. "Dám si pár koleček, jo? Změříš mi čas?"

Jako by to neříkal.

Když kolem něj Adam procházel k bazénu, dal mu krátkou pusu na tvář. "Myslím, že příště už tě budu moct naučit znak."

Evan se pousmál a přikývl.

V duchu ale vrtěl hlavou. Nemůže se učit plavat, dokud se do vody bojí vůbec vstoupit. Prostě ne.

Zatím ale nic neříkal. Až příště si vymyslí, proč ještě plavat nemůže. Teď jen vzal do ruky Adamův telefon a našel v něm stopky. "Kolik kol si dáš?" zeptal se.

Adam už byl ve vodě a nasazoval si brýle. "Deset. Tři, dva, jedna!" A vystřelil. Evan málem ani nestihl zapnout stopky.

Když pak od Adama odcházel, nevydal se přímo domů, ale na druhou stranu. Udělal si menší zacházku, aby se podíval, jestli Kit náhodou nesedí na houpačce na dětském hřišti s nějakým z jeho kamarádů, kde už ho párkrát viděl. Dneska ale takové štěstí neměl.

Nejraději by zašel přímo do motelu, ale preferoval by, kdyby Kita jen náhodně potkal. Třeba jako teď, když číhal u hřiště. Šlo by ukecat, že jejich setkání bylo náhodou.

A tak se vydal konečně domů.

Přece jen se na něj ale štěstí trochu usmálo. Hned, jak opustil areál dětského hřiště, uslyšel za sebou kroky. "Evane!" zvolal pak holčičí hlas a Evan se zastavil.

Rosie ho doběhla.

Od té party u Adama se s ní Evan moc neviděl. Tu a tam si něco napsali (byl si jistý tím, že jeho konverzace s Rosie byla bohatší než s Kitem) a asi třikrát do sebe někde narazili.

"Ahoj!" řekla radostně. "Jdeš domů? Jdu taky tím směrem, můžeme jít spolu."

"Jasně," zareagoval Evan nejistě, protože rychlost, kterou se objevila a začala mluvit, ho překvapila.

"Jak to jde s Adamem?" zeptala se jako první, čímž ho překvapila ještě víc. "Kit se zmínil," vysvětlila. "Teda zmínil, jakože v jeho podání zmínil. Není moc sdílný, musela jsem z něj tahat, proč už s tebou nechodí plavat."

"Neodpovídá mi na zprávy," odpověděl tiše Evan. "Chtěl bych s ním chodit plavat."

"Aha? Já myslela, že tě teď bude učit Adam," podivila se. Samozřejmě, všichni to očekávají.

Evan se ušklíbl. "Adam nemá zrovna trpělivost. Nemám mu to za zlé, je to profesionální plavec, očekává ode mě jiné tempo, než jakého jsem schopnej."

"A jak ti to jde?" zeptala se opatrně.

"Nic moc," přiznal. "Stojím ve vodě a skoro se nehnu z místa. V Adamově bazénu je to o to horší, když je to to místo, kde jsem se málem utopil ještě nedávno."

"Proč neplavete u vás v bazénu jako s Kitem?" Rosie byla očividně překvapená.

"Když už jsme v bazénu, Adam si vždy potom dává menší trénink. Jejich bazén je na to lépe přizpůsobený než ten náš."

Rosie dlouhou chvíli mlčela. Pak se zastavila a plně se k Evanovi otočila. "Můžu být upřímná?" Evan přikývl. "Adam mi přijde jako pěknej lakomec v tomhle. Nejen, že by měl být trpělivější, když máš doslova panický strach z vody, ale že se nepřizpůsobí ani v tom, abyste to zkoušeli u vás, když máš z jeho bazénu trauma?"

Evan to věděl. Věděl to, ale nechtěl si to přiznat. Ovšem slyšet to z úst někoho jiného, někoho, komu to sotva řekl, ho donutilo o něco víc přemýšlet.

"Já vím," připustil nakonec. "A vím, že mě soudíš pravděpodobně už jen za to, že jsem si s ním vůbec začal po tom, co se stalo na té party. Ale kromě tohoto je skvělej, opravdu."

Rosie se na něj dívala téměř prázdnýma očima. Po chvíli promluvila: "Zkusím s Kitem promluvit. Ať ti alespoň odpoví na zprávy."

"Nemusíš ho nutit, aby se mnou pokračoval v plavání. Je mi jasný, že nechce," povzdechl si Evan. "Akorát ho určitě naštveš."

"Stačí, když se trochu napije, a můžu mu tlouct do hlavy, co chci. Nech to na mně," mrkla na něj. Už byli téměř u Evanova domu.

"Tak asi děkuju," odpověděl nejistě.

"Neděkuj," zasmála se Rosie. "Je tady hodně velká možnost, že mě pošle někam."

A to se taky stalo. Rosie mu napsala na druhý den k večeru, že se s Kitem pokoušela bavit, ale že ji akorát odstrčil a zapálil si v tu noc v pořadí čtvrtou cigaretu.

Pak hned přišla další zpráva, i když Evan ještě nestihl odpovědět na tu první.

Teď si šel zaplavat k jezeru. Jak ho znám, bude tam tak hodinu minimálně. Je střízlivej (výjimečně) a pokud vím, tak sám. Můžeš si s ním jít promluvit.

Evan zvažoval své možnosti. Je výhodou, že je Kit střízlivý? Těžko říct. To, že je sám u jezera? Také nejasné. Co když se naštve, že za ním Evan vůbec došel a utopí ho na místě?

Zavrtěl hlavou. To by stalo, kdyby s sebou dotáhl Adama.

Zvedl se, seběhl schody, houkl na mámu, že jde ven, popadl kolo a vydal se k jezeru. I když jistě věděl, jaké jezero Rosie myslela, nikdy u něj nebyl. Když se poprvé málem utopil, stalo se to v jezeře, a tak se bál k dalšímu vůbec přiblížit.

Uklidňoval se ale, že překonal svůj strach alespoň v tom, že už do vody vstoupí, tak přece se nebude bát přiblížit k jezeru.

A taky vsázel na to, že jestli se něco stane, bude tam Kit.

Ͽ Ͼ