Waves of Tomorrow

dvacet čtyři

Ͽ K I T Ͼ

Kit u jezera nebyl sám od sebe už tak dva týdny.

Chodil tam s Evanem, to ano, ale chybělo mu zajít si k jezeru, když už na hladinu svítil pouze měsíc, plavat volně ve vodě a užívat si lehkých vln, které jezero tvořilo. Hlavně ale z důvodu, že byl líný.

Ale dnes večer? Dnes byl rozhodnutý si jít zaplavat.

Opět uzavřel recepci o něco dřív. Chtěl se dostat k jezeru ještě ve chvíli, kdy nebyla úplná tma, aby viděl na cestu. Už doma se převlékl do plavek, hodil na sebe oblečení a vydal se ven.

Cestou napsal Rosie, že s ní zítra počítá na střeše, jelikož se pár dní neviděli. Evanovi odepsal, že klidně se můžou sejít pozítří u jezera. Na to se Kit docela i těšil, protože mu dělalo až pro něj nepochopitelnou radost, jak se Evan zlepšoval. Jejich plavání už nebylo o tom, že se Evan třásl na břehu a Kit ho nabádal, že se nemá čeho bát. Evan už uměl trochu plavat, i když nemotorně, a hlavně - vody se už nebál.

Jakmile se k jezeru blížil, uslyšel šplouchání vody a protočil očima. Málo kdy se mu stalo, aby na někoho u jezera narazil. Sice se sem tu a tam chodil někdo koupat, většina lidí dala přednost ale druhé straně, kde byla uměle vytvořená pláž a byla dostatečně daleko na to, aby Kit na tíhle straně jezera měl své soukromí. Nebo aby je nikdo nesledoval, když tam byli s Evanem.

Slunce ale ještě nezapadlo úplně, a tak Kit téměř jasně uviděl ve vodě tu kudrnatou blond hlavu. Tiše došel až ke břehu. "Zrovna tebe tady najít a ještě k tomu ve vodě? To bych od tebe vážně nečekal."

I když si Kit chtěl užít jezero po dlouhé době jen pro sebe, kupodivu mu nevadilo, když rozpoznal Evana. Naopak se to říct úplně nedalo.

Evan se zamračil a povzdechl si. "Ale no tak, co tady děláš? Chtěl jsem to zkusit bez tebe."

Kit odhodil své věci na zem. "Zaprvé, tohle jezero si pomyslně přivlastňuju já, zadruhé je večer, což je čas, kdy chodím plavat nejčastěji, takže by tě to překvapovat neměl, a zatřetí, proč to nezkoušíš alespoň u vás v bazéně, kde by tě alespoň někdo viděl, kdyby ses topil?"

"Jezero mi dělá problém, ne bazén," odpověděl Evan. "A netopím se."

"No nekecej, když sedíš v pěti centimetrové vodě." Kit se uchechtl a přetáhnul si přes hlavu triko. Evan ho propaloval pohledem, jako by ho snad urazil, ale v další vteřině se postavil na nohy a začal si to štrádovat hlouběji do vody.

Kit ho upřeně sledoval, zatímco si svlékal zbytek oblečení. A vybuchl smíchy, když Evan blbě našlápl a praštil sebou do vody.

Za chvíli se vynořil se zamračeným výrazem a otřel si oči. "Au," bylo to jediné, co řekl.

Kit si stoupl na břeh tak, že měl ve vodě pouze chodidla. Chvíli sledoval Evana, jak se odhodlaně dostává hlouběji a hlouběji, ale nakonec mu naskočila husí kůže, a taky popošel o pár kroků a nakonec skočil do vody celý, aby mu nebyla zima. 

Jakmile se vynořil, Evan už nebyl v takové hloubce, v jaké ho Kit naposledy uviděl. Byli od sebe necelé tři metry.

"No dobře," vyklopil Evan tak rychle, jako by se ho Kit snad na něco ptal. "Nešlo to dneska úplně podle plánu. Jsem tady už půl hodiny a zjišťuju, že když vím, že tě nemám za zadkem, tak se docela bojím."

Kit nakrčil obočí. "To úplně nebylo mým cílem."

Evan pokrčil rameny. "Než jsi přišel, nepohnul jsem se dál, než když jsem měl vodu po kolena."