osmnáct

2K 278 66
                                    

Ͽ K I T Ͼ

Kit se vrátil do bytu.

Uviděl, že jeho otec sedí na recepci a tak očekával doma mámu s malým Lucou. Kit ho pořádně viděl jednou, jelikož neustále u něj byla právě jeho máma a s ní se bavit opravdu nechtěl.

Tentokrát se pokusil opět rovnou přejít do svého pokoje (který byl z půlky plný věcí pro toho malého démona), když ho máma v obýváku zastavila. Luca ležel vedle ní v dečce na sedačce.

"Ani nepozdravíš?" zeptala se.

Kit se otočil a zvědavě zvedl obočí. "Děláš, jako by to bylo poprvé."

Jeho matka shlédla na Lucu. "Víš, možná by ses taky mohl trochu sbližovat se svým bráškou, aby si na tebe zvykl."

Kit si složil ruce na prsou a opřel se o futra dveří svého pokoje. "S vlastním nebo nevlastním bráškou?"

Okamžitě se zamračila.

"Nedovoluj si," napomenula ho přísně.

"Tak mi řekni, jestli je Luca tátův."

Jeho matka mlčela. Kit se zavřel tedy u sebe v pokoji s jasnou odpovědí a nevěděl, co si o tom má myslet.

Na druhý den se stal zázrak. A to takový, že Kit poprvé sám od sebe napsal do skupinového chatu, který měl s Rosie, Vicky, Ronem a Matthewem.

Jdeme se dneska opít. Do Leguána.

Leguán byl bar kousek od motelu, kam jednou za uherský rok zašli. Kit poslední dobou dostával chutě na něco jiného než na rum nebo vodku, dal by si nějaký drink a po dlouhé době vyzkoušel vodní dýmku. Jeho parta ho samozřejmě nezklamala a všichni mu to odsouhlasili do pár minut.

Pak mu přišla zpráva od Rosie. Evan jde s námi.

Hned vytočil její číslo. "Cože jde?" zeptal se hned, jak to zvedla.

"Měla jsem s ním dneska plány k večeru!" odpověděla, což Kita překvapila. Od kdy se Evan s Rosie tak kamarádí? "Říkala jsem ti, že si občas píšeme. Zmínil se, že Adam někam zase odjel s plaveckým týmem, tak jsem ho pozvala na pivko. Proč to nespojit?"

Kit si povzdechl. "Nevím, jestli chci chlastat zrovna s ním. Ví vůbec, co je to alkohol? Nebudu ho sbírat po jedné skleničce."

"Viděl jsi ho někdy pít? Ne. Třeba tě překvapí a bude mít větší výdrž jako ty," namítla Rosie. Tomu se Kit musel zasmát.

"Nikdo, koho znám, nemá výdrž jako já," odpověděl s klidem. Opravdu nikoho takového neznal. Když se tolik zřídil tenkrát u jezera, byla to pravděpodobně taková míra alkoholu, která by jiného i zabila. Třeba Evana.

"Samozřejmě," zasmála se Rosie. "Tak vidíme se večer?"

"Jasně. I s Evanem. Super. Měj se," odpověděl a hovor ukončil.

Večer si dali sraz před motelem. Když odtud vycházel (s deseti minutovým zpožděním), všichni už na něj čekali venku, včetně Evana, kterého už Rosie pravděpodobně s ostatníma seznámila.

Kývl mu na pozdrav. Ostatním kývl na pozdrav. Ron ho polácal po zádech a napomenul ho, že jde opět pozdě a Kit se zamračil. Znal Rona už přes rok a stejně si nebyl schopný zapamatovat, že Kit nemá rád, když se ho někdo dotýká.

Vyšli tedy směrem ke klubu. Rosie si celou cestu povídala s Evan, šli jako první, zatímco Kit šel vzadu s Mattem, který mu vyprávěl něco o jeho motorce. Kit neměl tušení, o čem to mluvil, a tak se nenamáhal ani s přikyvováním, aby mu dal najevo, že poslouchá. Neposlouchal.

Waves of TomorrowKde žijí příběhy. Začni objevovat