Waves of Tomorrow

padesát šest

Ͽ K I T Ͼ

Tři čtvrtě roku byl čistý. Tři čtvrtě roku si nelokl alkoholu ani si nepotáhl z cigarety. 

A vše se pokazilo jedním dnem, kdy mu zemřela matka.

Byl to šok. Autonehoda přece jen není něco, co od dne očekáváte, když se ráno probudíte. A Kit se možná tak trochu složil.

Jeho máma se k němu chovala příšerně, vždyť ho téměř vystěhovala z domu. Odmalička se k němu chovala, jak k cizímu. A Kit si to uvědomoval, ale šok přišel kvůli jiným věcem. Především kvůli jedné konkrétní.

Kdo se postará o Lucu?

Když Kitovi zavolal otec, že je jeho matka mrtvá, byl v práci. Bylo jedenáct hodin večer. Jeho matka se ocitla v autě cizího muže. Nezvládl řízení a bum, autonehoda, která si vyžádala tři mrtvé. 

Luca byl doma s otcem. Aspoň že tak.

Když Kit zavěsil, nedal na sobě nic znát. A jakmile si uvědomil, že je teď doma dítě, o které se nemá kdo postarat, protože jeho otec věděl o výchově velký prd, vyšel k baru.

Objednal si tequilu.

Kopnul ji do sebe bez nějakého citrónu nebo soli. 

A objednal si další. 

Zřídil se takovým způsobem, že o půl jedné ráno ho vykopli ven, i když měl ještě pracovat. Kit před vchodem padl na kolena a rozbrečel se. 

Tak se složil na veřejnosti podruhé v životě. Tentokrát ho ale neposlali do léčebny, přece se jen opilí teenageři nestarali o to, co se s ním děje, tak, jako lidé tenkrát v obchodě. Po několika minutách se tedy zvedl a loudavým krokem se rozešel pryč. 

Ne k motelu. K Evanovi.

Napadla ho myšlenka, že co si bude o něm myslet Evanova máma, když se v jednu ráno objeví před jejich dveřmi s tak dvěma promile v krvi. Hned se ale vypařila. Byl opilý, nepřemýšlel nad následky jeho činů.

Když taky pomyslel na to, jak zklamaný Evan bude, jakmile ho takhle uvidí, jeho slzy se ještě zdvojnásobily. Přesto se objevil o dvacet minut později před bytovým komplexem, kde trávil půlku času. Vyštrachal z kapsy klíče, které mu Evan daroval, protože mu natolik věřil, a na třetí pokud se trefil do dírky. 

U dveří od bytu to už bylo horší. A tak se ani nedivil, že po dvou minutách marných pokusů si odemknout se objevil unavený Evan ve dveřích.

A šlo poznat, že pohled na Kita ho nemálo překvapil. 

"Kite-"

Nestihl ani doříct větu, protože Kit se už snažil vejít do bytu, ale akorát zakopnul o práh, a tak ho musel Evan ihned chytat. "Ty jsi pil?" zeptal se zděšeně.

"Překvápko," zamumlal Kit. Když ho chtěl Evan opět postavit na nohy a začal ho od sebe odtahovat, Kit obmotal ruce kolem jeho pasu a chytil se ho jako klíště. Z očí se mu vyhrnuly další slzy. "Máma je mrtvá," řekl.

Když to řekl takhle stroze, těžko říct, jestli by mu za normálních podmínek Evan uvěřil. Možná by se začal vyptávat, opakovat cože? Co jsi to řekl?, ale Kit se nenapil tři čtvrtě roku. A Evan tak ihned pochopil, že jsou jeho slova pravdivá. 

"Panebože," vydechl po dlouhé chvíli ticha. Nevyptával se, nic neříkal, jen Kita pevně objal. 

Stáli tak strašně dlouho, zatímco mu Kit brečel do trika od pyžama. Ani by se nedivil, kdyby to bylo více než deset minut. Pak ho ale Evan začal jemně od sebe odtahovat. "Pojď," zašeptal. "Jsme tu sami, neboj."