Waves of Tomorrow

čtyřicet tři

Ͽ E V A N Ͼ

Evanovi vůbec nedošlo, že Kitovi nenapsal svou novou adresu.

Došlo mu to až o pár dní později a tak neváhal, sedl na kolo a rozjel se k tátovi. Stále měl klíče od domu a podle jeho informací měl být jeho otec opět na nějaké pracovní cestě. Vždy na jednu vyjížděl alespoň jednou za dva měsíce, a tak doufal, že nebude už doma. Ben, jeho bratr, měl jet totiž tentokrát s ním a měli odjíždět právě dnes.

Měl štěstí v tom, že táta doma nebyl. Smůlu ale v tom, že žádný dopis na něj nečekal. Kdyby mohl, klidně by si to prohodil.

Zklamaně se vrátil domů.

O dva týdny později mu otec zavolal, že má u něj Evan nějakou poštu. Znovu nasedl na kolo, znovu jel co nejrychleji k tátovi a tentokrát tam na něj ten dopis čekal. Prohodil s otcem pár slov, vzal své kolo a o kousek dál v ulici se posadil na obrubník a málem obálku roztrhal.

Později si říkal, že možná ten dopis neměl tolik očekávat. Co čekal, nějaká uklidňující a vysvětlující slova, která by dala vše do pořádku? Byl to pravý opak. A Evan se tam, na obrubníku uprostřed ulice, která donedávna byla jeho domovem, rozbrečel.

Uslyšel prásknutí dveří někde dál, pak kroky. Doufal, že když se nebude hýbat, třeba si ho nikdo nevšimne. Netrvalo ale dlouho a dřepl si k němu Adam. "Hej, všechno dobrý? Viděl jsem tě z okna."

Evan nechtěl vzhlédnout. Jestliže si právě přečetl, že je mezi ním a Kitem konec, Adam byl ten poslední člověk, se kterým by to chtěl řešit. Co by mu na to řekl? Pravděpodobně, že je to dobře jen proto, že Kita neměl rád.

Když neodpovídal, Adam se natáhl po dopise, se kterým dříve Evan praštil o zem. "Můžu?" zeptal se.

Až v tu chvíli Evan vzhlédl a vytrhl mu dopis z ruky. "Ne," odsekl. Na to byl ten dopis až moc osobní.

"A řekneš mi, co se děje? Docela mě znepokojuje, že tady brečíš uprostřed ulice," povzdechl si Adam.

Evan si odfrkl. "To určitě."

"Hej, ty jsi to ukončil se mnou a já chápu, že jsem ti lhal, byl to dostatečný důvod, to ale neznamená, že jsi mi úplně šumák," odmlčel se. "Jednou jsem ti řekl, že tě miluju. A v tom jsem nelhal."

Evan se odvrátil. Nezvládal se na Adama dívat, nezvládal tyhle řeči, když ho zrovna Kit rozbil tím dopisem. Pomalu se postavil a dával si na čas, než se k Adamovi zpátky otočil. "Dobře, toho si vážím," řekl opatrně, "ale po tom, co jsi udělal Kitovi... Nevím, jestli na to dokážu jen tak zapomenout. Nemluvím jen o tom, jak si ho napadl, ale i ten tvůj šílený nápad hodit Ralphovy drogy na něj."

Adam zatnul pěsti, ale chápavě přikývl. "Jasně," odpověděl tlumeně.

Evan si otřel oči a zvedl své kolo z trávníku. Přemýšlel, že ještě něco řekne, ale nevěděl co, a tak se prostě vydal pryč.

Ͽ  K I T  Ͼ

Dva týdny před tím, než ho pustili, vyměnil Kit výtvarné dílny za hudební a po roce tak poprvé šáhl na kytaru.

Dříve ji miloval, ale když skončil střední a najednou neměl v životě nic, co by ho táhlo dál, ovládla ho jeho deprese a už nenacházel útěchu ani v hraní.

Jednou, když vybrnkával jeho oblíbenou melodii, ani si nevšiml, že ho od dveří pozoruje jeho doktor. Byl odpolední odpočinek, a tak vlastně v hudební místnosti ani neměl co dělat.