Waves of Tomorrow

dvacet osm

Ͽ K I T Ͼ

Kitovi občas v hlavě trochu přeskočilo.

Jakmile odjel Evan, byl to jeden z těch případů. Ta špatná část? Moc si toho nepamatoval, především z toho dne, kdy se málem předávkoval, a toho před ním.

Pamatoval si jen nějakého kluka s bílým práškem, který vypadal pro opilého Kita jako ten nejlepší nápad na světě. To bylo tu noc předtím. Nevěděl, kde k němu přišel, jen si pamatoval útržky toho, jak s ním byl na motelovém pokoji.

Ztratil naprosto pojem o čase. To především proto, že si nic nepamatoval z posledních hodin před tím, než téměř ztratil vědomí. Mohl ležet na zemi hodinu, ale taky klidně půlku dne. 

Když to vyprávěl Evanovi, zadržoval slzy. Zdrogoval se s cizincem, který ho pak nechal v tom stavu, v jakém byl, na pokoji. Možná si myslel, že je Kit mrtvý. Byl si ale jistý, že odpověděl z Kitova telefonu Rosie.

"Jsou dvě možnosti," zamyslel se Evan. "Buď Rosie odepsal, aby kdyby ho náhodou někdo uviděl v tu hodinu u motelu, mohlo být doložitelné, že jsi byl při vědomí a on s tebou neměl co dělat. Nebo se chtěl ujistit, že když jste se domluvili na osm, Rosie přijde a najde tě. Gentleman, fakt." Evan frustrovaně vydechl. 

Oba seděli vedle sebe na Kitově nemocniční posteli. Když se Kit probudil, ještě několik hodin nebyl schopen pořádně komunikovat, a tak se rozmluvil až k večeru.

Kit zhluboka vydechl. "Nepamatuju si jméno, jak vypadal, ani kde jsem k němu přišel. Ani co jsem s ním dělal mimo těch drog." Nenápadně se podíval na Evana. 

"Můžu tě ujistit, že když jsem tě našel, byl jsi plně oblečený," informoval ho Evan. Kitovu očnímu kontaktu se však vyhýbal už od začátku toho, jak Kit vysvětloval, co si pamatoval. 

"Uhm," vydal se ze sebe Kit neurčitý zvuk. "Jo, ale tohle nevím, kde se vzalo." Evan se k němu konečně otočil a Kit si částečně sundal nemocniční košili z ramen. Odhalil tak ne jeden, ne dva, ale hned tři cucfleky.

"Oh," zareagoval Evan zaraženě. Kit se cítil strašně. Věděl, že mezi nimi nic nebylo, jasně to Evanovi řekl, i tak se cítil, že ho zradil. "Ty jsou... čerstvý."

Kit si opět pořádně košili oblékl. Byl unavený, stále se mu točila hlava a bylo mu špatně. Než vše převyprávěl Evanovi, byla u něj už policie, aby ho vyslechla. Kit jim moc nápomocný ale nebyl a bál se, co z toho vzejde.

Nastalo mezi nimi ticho. I když většinou ty tiché chvíle mezi nimi nebyly nijak nepříjemné, tentokrát Kit cítil to napětí. Za které mohl samozřejmě opět on. 

"Vidíš?" ozval se Kit po chvíli. "Přesně proto jsem ti řekl, ať ode mě nic neočekáváš. Odjel si na pár dní a už jsem skončil v posteli s někým jiným."

"Však jsi taky mohl, když mezi námi nic není," uchechtl se Evan. I tak se ale Kitovi zdálo, že není úplně upřímný. 

"Něco je, to nemůžeme popřít. Nenechám se ve spánku objímat jen tak někým. Vlastně vůbec nikým," podotkl Kit.

"Nazval bych to mentální podporou. Mentální podpora nepatrně ovlivněná city," pousmál se. Kit se na něj překvapeně podíval. 

"Ještě mi řekni, že ke mně něco cítíš, a skopnu tě z tý postele," varoval ho Kit. Někdo jako Evan nemohl něco cítit k někomu, jako je Kit. Doteď spoléhal na to, že to, jak s ním Evan trávil tolik času, jak mu pomáhal, byl čistě jen akt člověka, který ma potřebu pomáhat druhým. A co se týče jejich polibku v jezeře? To byl úlet vyvolaný okamžikem.

"A to proč?" zeptal se s lehkým úšklebkem Evan. Panebože. Ten kluk určitě ke Kitovi něco cítí.

"Jsem to já," zasmál se krátce Kit. "Nemám budoucnost. Nikdo ke mně nikdy nic necítí kvůli tomu, jaká troska jsem."

"Tak teď asi skopnu já tebe," ohradil se hned Evan a šťouchl Kita do ramene. "Já myslel, že je to zřejmý. Že se mi líbíš."

Kitovi opravdu ještě nikdo nikdy nevyznával své city. A jelikož on sám téměř nevěděl, co to emoce jsou, neměl tušení, jak zareagovat.

Věděl, že taky k Evanovi něco cítí, ale nevěděl, co to je. Pocit bezpečí, pocit rovnosti. Evan se na něj nedíval z vrchu jako jiní. Pocit důvěry.

Nic z toho mu ale neřekl. Jeho sebevědomí bylo stále na bodu mrazu, i když mu Evan dal teď jasně najevo, že asi úplná troska nebude, když se mu líbil. 

Kit se na něj podíval. "Já bych ti tak moc chtěl dát to, co nejspíš očekáváš od někoho, kdo se ti líbí. Ale nejspíš bych ti tak trilionkrát zlomil srdce."

"Proč to nezkusíš?" odpověděl mu ihned Evan otázkou. "Proč si nevěříš a vzdáváš něco, co jsi ani nezkusil?"

"Protože jestli se moje pochyby vyplní, což je pravděpodobné, nechci ti způsobit bolest."

K jeho překvapení se Evan pousmál. "A vidíš? Tohle je první náznak toho, že se o jiné lidi staráš. Nechceš mi způsobit bolest. Takže mi už víckrát netvrď, že jsi prázdná plechovka bez emocí."

Háček byl v tom, že Kit se nestaral o jiné lidi. Bylo mu jedno, komu ublíží, jen u Evana se to zdálo neúnosné. Co se to s ním sakra dělo?

"Okay," pokračoval po chvíli Kit. "Tak jestli se nebojíš toho, že ti rozdupu srdce na milion kousíčků, můžeme to zkusit."

"Co?" škádlil ho Evan.

"Nevím. Nechci nám dávat nějakou nálepku. Nálepky mě děsí," zamumlal. 

"Jak mám pak ale vědět, co máš na mysli?" pokračoval  Evan s tím přiblblým úsměvem. Kit pleskl po stehně.

"Hej, nechceš se vrátit do doby, kdy jsme se poznali a ty se bál se mnou mluvit? Od kdy jsi tak troufalej? To je moje práce."

"Jen chci vědět, co chceš, abychom zkusili!" bránil se Evan. "Rád bych totiž věděl, jestli si nastavit status na Facebooku na zadaný."

Vysloužil si od Kita druhé plesknutí. "Uděláš to a skončím s tebou dřív, než jsem vůbec začal."

Evan se rozesmál a Kit se uvolnil. Bylo tady ještě hodně věcí, na které si bude muset zvyknout. Věděl, že Evan na něj tlačit nebude, protože když už dělalo Kitovi problém vůbec to, aby se ho někdo dotýkal, byl to docela problém.

Tuhle metu už ale Evan vybral. Kitovi nevadilo, když se ho tu a tam dotýkal, jinak by ho ani nenechal sedět s ním na posteli tak, jak seděli teď. 

Člověk by ale měl vyjít z komfortní zóny, že? Jak by se jinak v životě posouval?

A tak se Kit celým tělem natočil k Evanovi, jednu ruku mu položil na tvář a políbil ho. Evan to nejspíš nečekal, což se mu Kit ani nedivil. Když jejich rty rozpojil píchl ho prstem do hrudi. "Na tohle si nezvykej," upozornil ho. "Většinou nejsem ten, co by líbal první."

Kdyby měl porovnat toho Evana, který vedle něj seděl, když mu Kit ukázal ty cucfleky, a toho, kterého teď držel za ruku, skoro by neřekl, že je to ten samý člověk. Tenhle Evan vypadal šťastný. Kita napadlo, že by to mohlo být kvůli němu, ale nechtělo se mu to věřit.

"Beru na vědomí," pousmál se Evan. "Teď jen musíme najít toho kreténa, co tě tak zdrogoval a nechal tě tam ležet, protože mám chuť mu vážně dát přes hubu."

Kit se uchechtl. "Umíš se ty vůbec prát?" 

"To zjistím," odpověděl Evan po chvíli váhaní. "Doufám, že ten týpek nebude mít černej pásek v karate nebo tak něco."

Když pak Kit tu noc usínal, před očima se mu v polospánku objevil obličej neznámého kluka.

Měl piercing v obočí. Stoprocentně měl piercing v obočí.

Ͽ Ͼ

i love them, bye