Hopeless

23. Palačinky

Dnes jsem se probudila s vědomím, že Zayn je pryč. Vím, že následující týden bude nejlepší, jaký jsem v tomto domě zažila a nejspíš i zažiji. Budu tu jen já a Niall. A věřím, že on neudělá nic nečestného!

S úsměvem jsem se zvedla z postele a vydala se do koupelny, kde jsem se svlékla. Začala jsem si napouštět vanu. Chtěla jsem si dát takovou regenerační koupel. Shodit ze sebe všechen stres a uvolnit se.

Ponořila jsem jednu nohu do horké vody. Vyjekla jsem z překvapení, jak moc je voda horká, ale neřešila jsem to. Celá, až na hlavu, jsem se ponořila do vody, snažila se překonat ten štiplavý pocit na kůži z horké vody. Připadalo mi to jako očista. Budu moc začít nový týden s "čistým štítem".

Po chvíli 'štípání' ustalo a já si mohla naplno užívat koupel.

Do rukou jsem uchopila mýdlo a začala se umývat. Když jsem byla hotová, rozhodla jsem se i oholit. 

Potom, co jsem to v koupelně dokončila, jsem si oblékla modré tepláky a růžové tričko, samozřejmě pod tím jsem měla bílé spodní prádlo.

Pomalu jsem sešla schody, po kterých jsem vždy scházela se strachem – teď ale ne. Vešla jsem do obývajícího pokoje, kde nikdo nebyl. Když jsem došla do kuchyně, zastavila jsem se s úsměvem na rtech, protože Niall stál u sporáku a něco smažil.

"Ahoj." pozdravila jsem ho a naplno se nadechla vůně, která byla v kuchyni. Vonělo to tu tak 'sladce'.

"Dobré ráno, Lucy!" oplatil mi pozdrav a usmál se na mě jeho zářivým úsměvem.

"Copak to smažíš?" zeptala jsem se hladově. Oblízla jsem si rty a svůj pohled i nadále upírala na Niallova záda. 

"Palačinky, dáš si taky?" To byla stupidní otázka! Já miluju palačinky. Už tak dlouho jsem je neměla a mám na ně docela i chuť. Jen doufám, že je Niall nespálí, ale snědla bych je i tak.

"No jasně že dám!" odpověděla jsem mu nadšeně. Přišla jsem ke sporáku a podívala se na palačinku, kterou Niall zrovna oddělala z pánvičky. Okamžitě jsem se pro ni natáhla, ale bohužel jsem jí do rukou nedostala. 

"Hej!" okřikla jsem ho se smíchem. 

"Moje!" zasmál se Niall a oddělal jí z dosahu mých rukou. 

Podívala jsem se na něj psíma očkama. A zaprosila: "Prosíííím, prosííím!" Na což si jen Niall povzdychl a neochotně mi podal palačinku.

"Děkuju." poděkovala jsem a položila si ji na kuchyňský ostrůvek, ale ještě jsem šla hledat šlehačku, nutelu, marmeládu a banán, který si tam také nakrájím. Když jsem všechno našla, sedla jsem si k ostrůvku a namazala na palačinku nutelu, srolovala jsem jí, naskládala si tam nakrájený banán, a pak jsem ji postříkala šlehačkou. Spokojená se svým 'dílem,' jsem se do ní zakousla. Chutnalo to výborně! Niall umí vážně úžasně vařit. 

"Nialle! Je to vážně výborný!" oznámila jsem mu.

"Vážně?" povzdychl si. "Tak to děkuju." poděkoval.

"Chceš ochutnat?" zeptala jsem se ho, protože z jeho hlasu bylo poznat, že mu je líto, že ještě nejí.

"Jo, chtěl bych." zasmál se. 

"Tak na." Dala jsem mu kousek na ukousnutí, ale Niall mi to snědl celé. 

"Hej!" zasmála jsem se, když mi olízl z prstů zbytky nutely. 

"Jo máš pravdu, jsou výborný. A neboj, za chvíli budou další." Potvrdil mé tvrzení. 

Za chvíli už byly hotové další palačinky a oba jsme se dali do jídla. Bylo to výborné. Když jsme už dojídali, tak Niallovi zazvonil telefon. Někdo mu na druhé straně něco pořád povídal, tak mi naznačil, ať mu do pusy vložím kousek palačinky. Ani chvíli jsem neváhala. Niallovi jsem do pusy strčila větší kousek, který se snažil rozkousat. Najednou začal něco mumlat do telefonu, ale nebylo mu vůbec rozumět, protože měl plnou pusu. Když se mu podařilo polknout sousto, tak konečně srozumitelně promluvil.