Hopeless

17. Poker

„Lucy, vstávej.“ Z mého lehkého spánku mě probudil jemný hlas Amandy.

„Ne, prosím, nechte mě spát.“ prosila jsem. Pomalu jsem si protřela moje ospalé oči.

„Zlato, pokud nevstaneš teď, tak přijde pan Malik, vytáhne tě a půjdeš na oběd v tom, co máš na sobě.“ zahrozila.

„Cože? On už bude oběd?“ zděsila jsem se. Pomalu jsem si začala sedat a podívala jsem se na Amandu, která jen přikývla.

„Budeš obědvat spolu s panem Malikem a jeho přáteli.“ oznámila mi. Ne to nebudu!

„Běž se radši připravit. Pan Malik není zrovna v nejlepší náladě, tak ať ho ještě nenaštveš.“ poradila mi a já jen slabě přikývla.

„Tady máš to, o co jsi mě požádala.“ zašeptala a podala mi vložky a tampony. To bude nepříjemné, až to budu mít. A bude to za chvíli. Co když se mnou bude Zayn chtít spát? To nepůjde, když budu mít menstruaci.

„Děkuji.“ poděkovala jsem a začervenala se.

„Nemáš zač.“ zasmála se.

„A teď už se běž připravit.“ pobídla mě a já si to namířila do koupelny.

Pomalu jsem ze sebe svlékla pyžamo a zalezla do sprchového koutu. Pustila jsem na sebe studenou vodu. Kapky studené vody začaly dopadat na mojí pokožku a mně naskočila husí kůže. Ale aspoň mě to probudilo. Nastavila jsem vodu na příjemnou teplotu a užívala si každou kapku, která dopadla na mojí jemnou pokožku.

Vymáčkla jsem si trochu sprchového gelu a začala ho nanášet na moje drobné ruce. Postupovala jsem dolů přes hrudník, břicho a nohy. Poté jsem začala ze své pokožky smývat každou kapičku gelu. Až jsem byla hotová, zabalila jsem se do bavlněného ručníku.

Najednou se otevřely dveře. Stála v nich Amanda s nějakým oblečením. „Promiň, zapomněla jsem zaklepat.“ omluvila se.

„To je v pořádku.“ pousmála jsem se na ní a ručník na sebe ještě více natiskla.

„Přinesla jsem ti oblečení, které pan Malik chce, aby sis oblékla.“ podávala mi tričko s dost velkým výstřihem a upnuté legíny.

„Dobře, děkuju.“ Amanda přikývla a odešla z koupelny.

Podívala jsem se na hodiny a po zjištění, že za minut je oběd, jsem se zhrozila. Musím si pospíšit.

Rychle jsem se utřela a oblékla, pak mi ale došlo, že nechápu, proč jsem tak spěchala, když dolů jít nechci.

Nepůjdu za jeho nechutnými kamarády, kteří mě určitě budou chtít osahávat. Budou mít nemístné poznámky a to je ještě to lepší.

Posadila jsem se na postel a čekala, až někdo přijde. Přece se nebudu namáhat.

A teď mě to napadlo. Bude tam i Harry? Co když jo? Bude chtít pokračovat v tom, co začal minule? A co to, co nalhal Zaynovi? Co když bude chtít 'náhradu'?

Přes mé hluboké myšlenky, jsem si ani nevšimla, že do místnosti vešel blonďatý kluk. Na jeho přítomnost mě upozornilo až jeho odkašlání.

Poskočila jsem na posteli leknutím. Chlapec udělal dva dlouhé kroky a stál u mě.

Odkašlal si, a pak promluvil: „Já jsem Niall.“, představil se s vřelým úsměvem ne své roztomilé tváři.

„J-já js-jsem L-Luc-Lucy.“představila jsem se koktavým hlasem.

„Já vím.“ zasmál se, a tak ukázal jeho krásné a bílé zuby.