Hopeless

8. „Posílá ti to tvůj otec."

Tak se mi zase něco povedlo. Zayn je naštvaný a bude mě chtít znovu potrestat. Ještě mám pořád z minula bolavý zadek. Musím mu to vysvětlit. Už tu sedím minimálně hodinu a čekám, až sem vtrhne rozzuřený Zayn a bude mi všechno vyčítat. Ani jsem se neopovážila převléct se.

Dveře se rozletěly a stál v nich, kdo jiný než rozzuřený Zayn. Rychlými kroky se dostal až k posteli, na které jsem seděla a čekala na jeho příchod.

„Co to mělo kurva znamenat?!“ vykřikl a zuřivě pohazoval rukama.

„Jjj-já“ Nestihla jsem to doříct a skočil mi do řeči.

„Jo ty!“ Zakřičel na mě.

„Ooo-n mm-mě osahával a-a-a jj-já…“ vykoktala jsem, ale nevěděla jsem, jak to dokončit.

„Takže chceš říct, že ti vadilo, že tě osahával?!“ Vykřikl a já jen přikývla.

„Takže, když tě budu osahávat já, tak ti to bude taky vadit?!“ Zeptal se s pozdviženým obočím. Začínala jsem se ho bát ještě víc, tak jsem radši začala na posteli couvat.

„Hmm…?!“ Dožadoval se odpovědi. Já jsem mu jí dát ale nemohla, protože by ho ještě víc naštvala a o to já rozhodně nestojím.

„No tak…“ Zakřičel a já se přikrčila. Opravdu se ho bojím.

„Já nevím.“ Pípla jsem potichu. Podívala jsem se na něj a viděla, že má na obličeji hodně rozzlobený výraz.

„Nejspíš si to chceš vyzkoušet?!“ Řekl, chytil mě za nohu a táhl si mě k sobě. Začala jsem kopat nohama a snažila jsem se od něj dostat co nejdál. Najednou jsem ho kopla tak silně, že ho to přinutilo pustit mojí nohu. Já jsem udělala kotoul dozadu a spadla jsem z postele. Rychle jsem se schoulila do klubíčka v rohu místnosti a čekala, kdy na mě Zayn vyletí.

„Za tohle zaplatíš, ty mrcho!“ Vykřikl. Byl schoulený do klubíčka a ruce si držel na rozkroku. Takže předpokládám, že jsem ho nakopla tam. Rozbrečela jsem se.

Po deseti minutách se Zayn začal zvedat, když se postavil, vypadal dost srandovně, ale rozhodně jsem se tomu nemohla zasmát.

„To si s tebou vyřídím potom.“ Řekl a odbelhal se z pokoje. Potom už jsem jen slyšela otočení klíče v zámku.

Skvěle, teď mě tu ještě zamkne.

**************

Opravdu sedím na posteli a čekám, až přijde Zayn a potrestá mě? Už jsem asi přišla o zdravý rozum. Nebo mám z něj takový strach, že se neopovážím ani pokusit se utéct.

Najednou v zámku zachrastilo a dveře se otevřely. Stál v nich Zayn. Kdo jiný taky?

„Víš, včera jsi mě pořádně naštvala.“ Promluvil až strašidelně klidným hlasem. Já svůj pohled upřela na zem, abych se nemusela dívat na něj.

„Co mi na to řekneš?“ Zeptal se.

„Omlouvám se, už se to nestane.“ Omluvila jsem se.

„Sama tomu nevěříš.“ Odfrkl si. Má pravdu.

„Pojď, jdeme!“ Řekl a odešel z mého pokoje. Já ho jen slepě následovala. Když jsem viděla do jaké místnosti má namířeno, zastavila jsem se před dveřmi. Odmítám tam vstoupit.

„Neprovokuj!“ Zavrčel Zayn. Jen jsem se zhluboka nadechla a vydechla. Vešla jsem do místnosti, kde jsem už nikdy nechtěla být.

„Kdo ti dovolil se převléct?!“ Zeptal se s pozdviženým obočím.