Hopeless

27. Nečekaná návštěva

Harry se snažil přetáhnout mi tričko přes hlavu, když někdo zazvonil. Na chvíli zastavil ve své práci a zamyslel se, ale když si uvědomil, že to Zayn nebude, rozhodl se pokračovat. 

"Běž otevřít." snažila jsem se ho přesvědčit.

"Proč bych měl?" zeptal se mě, když odhazoval mé tričko někam do útrob místnosti.

"Může to být Zayn." vykřikla jsem první hloupost, která mě napadla. Jasně, že to Zayn být nemůže. Před chvílí jsem si s ním volala a byl někde na letišti. Pokud si od svého otce nepůjčil letadlo, tak to on není.

"Lucy otevři, to jsem já, Louis." uslyšela jsem za dveřmi Louisův křik.

"Pojď dál!" Zakřičela jsem, za což jsem si od Harryho vysloužila pohlavek. Vrhla jsem na něj škaredý pohled a začala se pod ním vrtět. Teď se od něj dostanu nebo mě zachrání Louis.

"Je zamknuto." oznamoval Louis. Zoufale jsem si povzdechla a dál se snažila jakýmkoliv způsobem dostat od Harryho.

"Pomoc, prosím Louisi, pomoz mi!" křičela jsem. Doufala jsem, že Louis udělá vše pro to, aby mi pomohl.

"Krávo." sykl Harry.

"Počkej tam, kde jsi a nic nedělej!" přikázal mi Louis. "Proskočím v obýváku oknem. A neboj se, psi mě nepokoušou! Oni mě už znají." První věc co mě napadla, bylo "Zayn má psy?" a druhá "On chce proskočit oknem!"

"Louisi, nedělej to! Já ti jdu otevřít!" křičel Harry, který ze mě zděšeně seskočil a běžel ke vchodovým dveřím. 

Vyčerpaně jsem si oddechla a začala se zvedat z gauče. Rychle jsem sebrala moje tričko a navlékla se do něj. 

"Ahoj Lucy!" uvítal mě Louis nadšeně, přesně ve chvíli, kdy jsem si oblékla vršek. Okamžitě mě nadšeně objal. Obětí jsem mu obětovala po chvíli, co jsem se vzpamatovala.

"Ahoj Louisi."řekla jsem se zářícím úsměvem na mé tváři.

"Co se tu dělo?" zeptal se, když mě vypustil z příjemného obětí.

V tu chvíli přišel do místnosti Harry. Díval se na mě pohledem, který říkal, že když něco seknu, budu mít problém stát na nohou. A já věděla, že on by to udělal. Byl by mi schopný ublížit, stejně tak jako Zayn.

Vedle Harryho se ve dveřích objevila menší brunetka. Krásně se usmívala. Měla na sobě úzké bílé džíny, černou mikinu s nápisem, který mi prozrazoval její jméno. Bylo tam napsáno Loui+El=Love. Bylo to tak roztomilé. Nebála se nikomu ukázat, že ho miluje.

"Nic se tu nedělo." odpověděl za mě Harry. Vzhledem k tomu, že tu s ním budu minimálně do zítřka, budu držet jazyk za zuby a komentáře na jeho odpověď se radši zdržím.

"Loui to je Lucy? Proč nás nepředstavíš?" zeptala se Louise natěšená brunetka s úžasným úsměvem. Jak jsem pochopila, Louis o mně asi mluvil.

"Jo, jasně. Promiň! Lucy tohle je Eleanor, moje snoubenka. El to je Lucy." zasmál se.

Neříkal minule, že je to jeho přítelkyně? Asi se zasnoubili. Což jim moc přeji. Louis je takový hodný chlapec a Eleanor je šťastné děvče. Je to na ní vidět. Krásně se usmívá a vypadá úžasně. Je strašně hubená. Na ní bych se nebála ukázat a říct, že je jak kost a kůže.

"Moc mě těší Lucy. Ale neříkej mi Eleanor, jen El."

"Dobře." přikývla jsem.

"Pojď, půjdeme si popovídat." řekla nadšeně a už mě táhla za sebou do schodů.