Hopeless

34. Jako vyměněná

Nobody's point of view

*O pár hodin později*

Menší brunetka polekaně vykřikla, když ruka kudrnatého chlapce přistála na jejím pozadí. Otočila se na něj s vážným pohledem, který říkal, že jí zlobit nemá.
"Tohle už nedělej," zamrmlala opilým hlasem. Mladík si už začínal myslet, že její dobra nálada již vyprchá a znovu se z ní stala ta uplá, nudná a smutná Lucy, ale mýlil se. Brunetka se začala z ničeho nic smát a skočila chlapci na klín. Ten ještě spokojeně přivedl očí a věnoval brunetce krátké obětí. Když byla opilá, její chování bylo podle chlapcova názoru úžasné. Vlastně si to myslely skoro všichni v místnosti.
Byla uvolněná a neuvědomovala si co dělá. Za normálních okolností by si kudrnáčovi na klín nesedla, nebo aspoň ne dobrovolně. A teď? Sedí mu na klíně v obětí a je jí naprosto jedno, kde se teď nachází jeho ruce.
"Pojď ke mě, beruško." zavolal si k sobě Lucy její 'majitel', který byl mimochodem načený z jejího chování.
Jmenovaná osoba okamžitě seskočila z kudrnáčova klína, na což si jen povzdychl.
"Copak potřebuješ?" zeptala se Lucy, když se postavila před černovláska. Vypadala jako malé dítě, které něco provedlo a rodiče ho chtějí potrestat. Ona narozdíl od dítěte měla na tváři příjemný úsměv. Vypadala tak strašně nevině.
"Jediné co potřebuju je tvoje přítomnost a láhev vodky," jednoduše odpověděl a strhl si Lucy do klína. Ona dívka se tomu vůbec nebránila, právě naopak. Své ruce obnovila okolo chlapcova trupu a hlavu zabořila do jeho mohutné hrudě. Černovlasý se jen ušklíbl nad jejím počinem. Kdyby věděl,že Lucy bude po alkoholu takhle podvolná, nalil by jí hned první den.

"Mám žízeň," postěžovala si Lucy. Zavrtěla se na klíně černovláska a vzala si od něj flašku vodky. Plně ignorovala jeho ztvrdlí výraz i rozkrok.

"Ahhh..." vydechla když polkla alkohol. Byla plná energie a nechtělo se jí jen tak znuděně sedět na Zaynově klíně. A protože její zábrany byly dávno zbořeny, rozhodla se bavit. Postavila se na své mírně roztřesené nohy i s lahví v ruce se vydala k bloňďáčkovi, který byl velmi zklamaný z jejího chování. Její ruka okamžitě vystřelila k té jeho a pevně jí uchopila. Jemně za ní potáhla a tím mu dala najevo, že chce aby vstal. Bloňďáčkovi se ale nechtělo, jeho nálada byla na bodu mrazu a to jen díky one brunetce. Nechápal proč se tak chová.

Bloňďáček vytrhl svojí ruku z té, která patřila malé brunetce a postavil se. Naštvaně se na ní podíval a pokynul brunetovi sedícímu bokem v křesel na znamení, že odchází.

"Zklamala jsi mě Lucy. Nemyslel jsem si, že jsi taková děvka." zašeptal znechuceně osoba, které Lucy věřila nejvíce v této místnosti. Kdyby byla Lucy střízlivá, začala by brečet a omlouvat se za to, jak se chová; ona by vlastně nic takového neudělala, kdyby byla střízlivá. Jenže střízlivá není a reaguje jinak; nakloní se k znechucenému Niallovi a políbí ho na tvář. On její chování naprosto ignoruje a odchází z místnosti za doprovodu modrookého bruneta, který cítí z Lucy stejné zklamání, jako Niall .

"On mě nemá rád," zaskuhrala brunetka stojící uprostřed místnosti. Do očí se jí začaly hrnout slzy. Byla rozrušená z toho co jí řekl Niall.

Matt si přitáhl Lucy do klína a začal jí utěšovat. V obětí jeho silných paží se lehce ztratila.

Každý z chlapců v téhle místnosti věděl, že brunetka, která byla momentálně v obětí nejmladšího chlapce v místnosti, byla totálně namol. Vlastně jí obdivovali, že se ještě drží na nohou. Přeci jen se nejednou napila z lahve s vodkou, z whisky a dokonce i tequily. Její 'majitel' si myslel, že odpadne po pár skleničkách, ale ona se zatím drží.

Potom co se Lucy uklidnila a znovu se napila alkoholu, ani nevěděla co to je, se rozhodla pozorovat Harryho. Jak ho tak pozorovala zrodila se jí v hlavě otázka na kterou momentálně toužila znát odpověď. Vlastně právě nad tím přemýšlela. Úplně jí pohltilo zoufalství, když nevěděla odpověď. Chtěla se zeptat, tak moc chtěla, ale Harry jí nevěnoval žádnou pozornost, proto se jí rozhodla získat.