Hopeless

12. „Prosím, nech mě to vysvětlit."

Nemohla jsem vrazit do horší osoby. Proč zrovna on? Připadám si teď proti němu tak malá a bezmocná.

Jeho velké ruce uchopily ty moje malé, do pevného sevření. Ruce mi stiskl tak silně, až jsem sykla od bolesti. Moje ruce byly uvězněny v pevném stisku, ze kterého neměly nejmenší šanci se dostat.

Zatlačil do mého drobného těla, čímž mě přinutil couvat. Dělala jsem malé krůčky, dokud mě nezastavila stěna.

Podívala jsem se do jeho pronikavě hnědých očí. Včera večer měli takovou jemnou medovou barvu. A teď? Nevím k čemu to přirovnat. Je to barva hořké čokolády, kterou tam vidím. Dává dosti najevo, že je teď naštvaný. A z jeho očí je to vidět ještě lépe. Musím přiznat, že mi to nahání docela strach.

Nobody's point of view

Když se Zayn koutkem oka podíval do obývacího pokoje, a tam uviděl svého kamaráda, který ležel na zemi a svoje ruce držel na svém rozkroku, hned mu došlo, co se tu stalo. Bylo mu jasné, že se Lucy pokusila utéct, a kdyby se nerozhodl vrátit domů dřív, povedlo by se jí to.

Svůj naštvaný pohled stočil zpět na Lucy, která se začínala klepat strachy. Lucy chtěla být silná. Byla odhodlaná, že se nerozbrečí, že se nebude Zayna bát a postaví se mu. To však ještě nevěděla, co má Zayn v plánu, kdyby to věděla, pokusila by se rychle utéct, protože to na co myslel, byla jedna z jejích nejhorších nočních můr.

Zaynova mohutná ruka se zvedla a přistála na drobné tváři Lucy. Lucy bolestně zavřela oči, ve snaze potlačit bolest z úderu, který jí Zayn uštědřil. Snažila se potlačit slzy, které se jí draly do očí. Nechtěla mu znovu ukazovat, jak strašně slabá je. I když Zayn věděl, že je slabá. Věděl, že proti němu nic nezmůže. Je pro něj jako pírko. Mohl by jí tak snadno ublížit. Ani by se nemusel moc snažit.

Zayn chytil Lucy hrubě za paži a táhl jí za sebou, po strmých schodech. Lucy bolel jeho stisk, ale nechtěla dát nic najevo, proto se snažila stačit jeho rychlému tempu, i když se jí to moc nedařilo. Několikrát zakopla, a kdyby jí Zayn pevně nedržel ruku, spadla by na chladnou zem.

Zastavili se až před dveřmi do místnosti, kterou Lucy nesnášela. Vlastně nesnášela to tu celé. I když to tu bylo luxusní, pohodlné, pěkné a moderní nelíbilo se jí tu. Velkou roli tu hrál Zayn, který mohl z největší části za to, že k tomuto místu cítila odpor. To on jí to tu znechutil, jinak je to překrásné místo a mohlo by se jí tu žít o mnoho lépe, než doma spolu s jejím otcem.

Zayn Lucy vtáhl dovnitř do místnosti a zabouchl za sebou dveře. Lucy naskočila husí kůže. Už zase je nucena být se Zaynem v této odporné místnosti.

„Prosím, nech mě to vysvětlit.“ Zaprosila bezmocná Lucy. Zayn nechtěl slyšet její hloupé výmluvy. Už věděl, co chtěla udělat, bylo mu to hned jasné. Neměl jí věřit. Připadal si jako naprostý hlupák. Ještě jí jede koupit knihy, aby se mu tu nenudila, a ona se mezi tím snaží utéct. To je strašný nevděk. On jí tu živí, nechává jí spát v 'jejím' pokoji a ještě jí ani neznásilnil!

„Drž hubu, ty mrcho!“ Vykřikl rozzuřeně Zayn. Lucy se lekla a její odvaha byla rázem pryč. Věděla, že Zayna naštvala. Ale Zayn nebyl jen naštvaný, on byl přímo rozzuřený. Porušila jeho pravidla. Chtěla utéct! Takto rozzuřený dlouho nebyl. Když je Zayn naštvaný, neumí se ovládat. Většinou lituje toho, co udělal lidem, když byl naštvaný, ale vždy tu chybu opakuje.

Zayn se napřáhl a vrazil Lucy jednu velkou facku. Lucy zavrávorala, málem i spadla, ale na nohou se naštěstí udržela. Její tvář jí neskutečně štípala. Než se ale stihla pořádně vzpamatovat, přistála jí další facka na té samé tváři. Tentokrát se na nohou neudržela a spadla na kolena. Chudák Lucy se nestihla ani zvednout a na druhé tváři přistála další tvrdá rána, po ní následovala další, další a další. Její jemná pokožka získávala červenou barvu, byla celá promočená od drobných slziček, které se jí kutálely z očí. Připadala si bezmocná. Chtěla, aby jí Zayn přestal fackovat a to se jí i splnilo.

O pár sekund později, Lucy pocítila Zaynův tvrdý kopanec na svém břiše. Kopal do ní jako do fotbalového míče. Bylo mu naprosto jedno, že Lucy trpí.

Lucy si připadala strašně bezmocná. Celé její drobné tělo pohlcovala bolest. Chtěla už konec. Její bolestivé výkřiky byly slyšet v celém domě.

Prosila Zayna, ať toho nechá, ale on jako by jí ani neslyšel a pokračoval v kopání do jejího drobného těla.

Amanda uslyšela bolestivé výkřiky Lucy a okamžitě se za ní rozběhla. Cítila povinnost pomoct té malé bezmocné dívce.

Běžela, jak nejrychleji uměla. Vyběhla po strmém schodišti a namířila si to do místnosti, odkud se ozýval křik. Rychle otevřela dveře a chytla rozzuřeného chlapce za ruku.

„Prosím, Pane Maliku, nechte jí být!“ Vykřikla zoufale doufajíc, že jí poslechne a nechá zbitou dívenku, bezmocně ležíc na podlaze, na pokoji.

„Pokusila se utéct!“ Vykřikl naštvaně hnědovlasý chlapec, poté co se otočil čelem k postarší paní.

Lucy si oddychla, že do ní Zayn konečně přestal kopat. Bolel ji každý nádech. Nemohla se pohnout a všechno viděla rozmazaně.

„Já vím, ale prosím. Ona už má dost.“ Zaprosila paní Jenkinson, se zoufalstvím jasně slyšícím v jejím hlase.

Zayn se podíval na bezmocnou dívku, ležící na chladné podlaze a uznal, že má dost. Možná mu jí bylo trochu líto, ale tuto myšlenku hned zahnal, protože byl pořád částečně naštvaný.

Otočil se a vypochodoval ven z místnosti, nechávajíc za sebou Amandu a ubohou Lucy.

Lucy mlhavě viděla odcházet něčí siluetu. Nejspíš to byl Zayn. Zcela určitě to byl on.

„Lucy, děvče moje. Žiješ ještě?“ Zděšeně se ptala Amanda. Od Lucy se však žádné odpovědi nedočkala.

Lucy slyšela, že na ní někdo mluví, ale nedokázala rozpoznat, kdo to je. Byla vyčerpaná. Dělalo jí problém i dýchání. Asi bude mít i něco zlomeného.

Amanda se Lucy snažila postavit. Potřebovala jí dostat do postele. Musí jí nějak pomoci. Nemůže jí tu takto nechat. Ale sama jí nikam nedostane, bude muset požádat o pomoc Zayna.

Amandna doufá, že jí Zayn pomůže.

Lucy viděla, jak se osoba, co u ní ještě před chvílí byla, zvedla a odešla. Bylo jí to jedno. Chtělo se jí umřít, a tak odejít od té strašné bolesti, co cítila, ale to nemohla. Nešlo to. Byla na všechno slabá. Nedokázala ani pohnout prstem. Natož se zabít, i kdyby na to měla dostatek síly, nedokázala by to udělat.

Najednou do místnosti vešly dvě osoby, ale to už bylo úplně jedno. Obraz se jí začal rozmazávat a ona se propadla do tmy.

----------------------------------------------

Tak tady je nový dílek :)

Moc vám děkuju za všechny votes, co jste mi dali. Prosím, prosím řekněte mi názor na tuto kapitolu.

Chci vám popřát pěkné svátky. Ať na Vánoce dostanete všechno, co jste chtěli a užijete si je :3

A také bych Vás chtěla pozvat k mé nové povídce. Prolog publikuju 24.12. a byla bych moc ráda, kdybyste se na ní podívali. Bude to takový vánoční dárek :D

A ještě jednou děkuju všem, kdo tenhle příběh jmenoval do Watty Awards. Moc to pro mě znamená. Děkuju vám!! Protože díky vám se můj příběh dostal do finále! To je podle mě neuvěřitelné. A to, že se tam dostal do několika kategorií!! Já tomu sama nemůžu uvěřit! Covers, Best Zayn, Dark, Unique plot, Best feels!! :O  Strašně moc vám za to děkuju!!! :O :3 Když jsem viděla, kam jste mě nominovali, byla jsem strašně nadšená! A byla bych moc ráda, kdybyste pro tenhle příběh hlasovali. Pokud tenhle příběh vyhraje aspoň v jedné kategorii, tak 24.12. čekejte nový díl. ;) Ale tohle asi nikoho stejně nezajímá.

I Love You 

 Lucy :*