Hopeless

13. Derek

Lucy's point of view

Pomalu jsem otevřela oči. Ihned mě uhodilo světlo a já musela párkrát zamrkat, abych si zvykla na přísun světla.

Celé moje tělo pohlcovala neuvěřitelná bolest. Bolel mě každý nádech. Už jen představa, že bych se pohnula, byla bolestivá.

Cítila jsem strach. Strach ze Zayna. Co když tohle byl jen začátek? Proběhlo mi hlavou. Už jen při pomyšlení, že by se to mohlo opakovat, jsem se celá chvěla.

Někdo chytil kliku od dveří a potichu je začal otvírat. Svůj pohled jsem zaměřila na osobu, která vešla do místnosti. Byl to nějaký cizí muž a za ním vešel do místnosti Zayn. Začal se mi kvůli strachu svírat žaludek a zrychleně jsem dýchala. Rozšířily se mi zorničky a peřinu jsem si přitáhla blíž k hlavě.

„Je vzhůru.“ podotkl ten muž se světle hnědými vlasy. Tašku, kterou držel v rukou, položil na zem a podíval se na Zayna.

Zayn přišel blíže k posteli, a pak se posadil těsně vedle mě. Svojí ruku jemně položil na mojí namodralou tvář a pomalu jí hladil. Jeho ruka se dotkla mých rtů a já sykla od bolesti, kterou jsem pocítila. On se na mě soucitně podíval. Jako by snad litoval toho, co udělal.

„Jak ti je, Lucy?“ zeptal se mě. Neměla jsem sílu ani odvahu mu odpovědět. Bála jsem se ho. Byl to strach, to co jsem pociťovala v jeho přítomnosti. Přála jsem si, aby se zvedl a nechal mě být. I přesto, že jeho doteky na mé tváři byly jemné, děsily mě. On samotný mě děsil. Už mu nikdy nebudu věřit. Ne potom, co mi udělal. Nemá nad nikým slitování.

Jedním rychlým pohybem se zvedl z postele. Pokynul muži, stojícímu uprostřed pokoje, aby přišel blíže ke mně.

Ten muž se posadil na postel, na to samé místo jako Zayn a usmál se na mě. Odhalil tak řadu bílých zubů. Co ode mě chce?! Proběhlo mi v hlavě.

„Ahoj, já jsem Derek.“představil se. Jeho zelené oči skenovaly celé mé tělo. Jestli hledá nedostatky, tak by ze mě měl nejdřív odkrýt peřinu.

Když oba dva viděli, že na jejich slova nehodlám nijak reagovat, tak se slova ujal Zayn.

„Derek je doktor,…“ oznámil mi…“přišel se na tebe podívat.“ pokračoval. Po jeho slovech se mi rozšířily oči. On mi zařídil doktora?! To není možné.

„Chci ti pomoct. Tak se neboj.“ promluvil Derek s vřelým úsměvem na tváři.

Natáhl se ke mně. Uchopil peřinu a odkryl mě. Chytil lem mého červeného tílka, pomalu mi ho začal hrnout nahoru. „Prosím, nadzvedni se, ať ti to můžu vysvléct“ poprosil. Chvíli jsem váhala, ale pak jsem všechnu svoji sílu, kterou jsem ještě měla, dala do toho, abych se zvedla.

„Ještě trochu víc.“ ono to ale více nešlo. Celé mé tělo mě bolelo při každém pohybu, a že jsem se vůbec pohnula, byl zázrak.

„Víc to nejde.“ zašeptala jsem. Derek si jen povzdechl a jemně podsunul svojí ruku pod má záda. Začal mě pomalu zvedat. Každý pohyb mi přivolával větší a větší bolest. Nic jsem ale neříkala.

Přetáhl mi tričko přes hlavu a jemně mě položil do peřin.

„Oh!“ zatvářil se udiveně. Bříšky prstů procházel po obrovské modřině na mém břiše. Měla modro-fialovou barvu.

Sykla jsem bolestí, když na modřinu trochu přitlačil. „Bolí tě to?“ Ne asi! Jasně, že mě to bolí! To je, ale hloupá otázka!

„Ano.“ zašeptala jsem.

Potom co prozkoumal mojí modřinu na břiše, přesměroval svůj pohled na můj hrudník. Bylo mi to nepříjemné, ale nic jsem s tím nemohla udělat. Jemně se dotýkal fialovo-modré kůže. Když přejížděl těsně u lemu mé podprsenky, měla jsem co dělat abych mu neřekla, ať přestane. A nebyla jsem jediná, kdo se musel držet, aby něco neřekl. Na Zaynovi bylo vidět, že se mu nelíbí, že se mě Derek dotýká. Ale snažil se to skrýt.

„Zayne, tys jí teda dořídil.“ poznamenal Derek a pokroutil hlavou.

„To vím i bez tebe, chytráku!“ zavrčel Zayn.

Derek se z ohl ke své tašce a něco z ní vytáhl. Když jsem se blíže podívala, zjistila jsem, že je to stetoskop. Nasadil si ho a pomalu ho pokládal na mojí hruď. Netvářil se zrovna dvakrát nadšeně.

„Tak jo, podívám se ti ještě na nohy.“ Svoje ruce přemístil na lem mých legín. Stáhl mi je až ke kotníkům, a pak je hodil po Zaynovi.

Byla jsem strašně nervózní, protože jsem tu před nimi jen ve spodním prádle.

„Měla by ses napít.“ poznamenal Derek. Zayn si jen povzdechl a zavolal na Amandu, ať mi donese pití.

„Pomož mi jí posadit.“ hlesl Derek. Zayn obešel postel a klekl si na druhou polovinu postele a oba mě začali pomalu zvedat. Zayn si mě posadil na klín a já se opřela o jeho hruď.

Derek mi podal nějaký prášek a vodu na zapití. „Zapij to. Bude ti potom lépe.“ Jak řekl, tak jsem i udělala.

Chvíli jsem ještě seděla u Zayna na klíně, pak se mi ale začaly zavírat oči a začala jsem usínat.

 „Promiň.“ Jeho slova jsem už ale nevnímala, protože jsem upadla do hlubokého spánku. 

 -----------------------------------------------------

Tak tady je nový dílek :)

Moc vám děkuju za všechny votes a komentáře, co jste mi dali. Na komentáře odpovím až zítra. 

Moc děkuju těm, co pro mě hlasovali ve Watty Awards! To, že tenhle příběh vyhrál 2. místo v Best Zayn pro mě moc znamená. Děkuju!

Další díl bude buď v pátek, nebo až v sobotu.

Přeji vám veselé Vánoce a hodně dárků. 

PS: Budu moc ráda, pokud si přečtete můj nový příběh. Najdete ho na mém profilu. 

I Love You 

Lucy :*