Hopeless

25."Já myslel, že si věříme."

"Nialle, ale já ti to nemám jak zaplatit. Promiň." omlouvala jsem se Niallovi, když jsme stáli u pokladen a on platil.

"Lucy, to nevadí. Vždyť sis toho ani moc nevzala." zasmál se, když prodavačce do rukou vkládal bankovku.

"Děkuju." poděkovala jsem mu, už snad po sté.

"Lucy, nemusíš mi děkovat." zasmál se Niall a společně jsme vyšli z obchodu. V rukou nesl tašky s mým oblečením.

"Kam jdeme teď Nialle?" zeptala jsem se ho a poslušně vedle něj kráčela.

"Půjdeme se najíst."řekl a pohladil si břicho.

"To je dobrý nápad. Už mám hlad." souhlasila jsem. Niall mě chytil kolem pasu a přitáhl si mě k sobě. Bylo to takové to přátelské obětí.

"To já taky Lucy." zasmál se.

Po pár minutách chůze jsme vešli do nějaké restaurace. Vypadalo to tu hodně draze. Niall sem asi chodí často. On si to může dovolit, nebo aspoň říkal, že je bohatý, ale tím nemyslím, že by se chlubil. Říkal to u nákupů, že si takových drobných peněz ani nevšimne. Ale pro mě to bylo hodně. Nikdy jsem tolik peněz neměla.

S Niallem jsme se posadili ke stolu a začali vybírat jídlo z jídelního lístku.

"Dobrý den." pozdravil nás číšník. "Co si dáte?" zeptal se nás s úsměvem.

"Já bych si dala lasagne." oznámila jsem s úsměvem.

"Já to stejné." usmál se Niall. Číšník přikývl a příjemně se na mě podíval.

"Něco k pití?" zeptal se nás - vypadalo to, jako by se ptal spíše mě, když se usmíval a díval pouze na mě. Úsměv jsem mu samozřejmě pokaždé opětovala.

"Dvakrát kolu. To bude vše." odsekl Niall.

"Dobrá, za chvíli to tu máte." usmál se na mě číšník a odešel.

"Viděla jsi, jak s tebou flirtoval?!" Niall rozzlobeně házel s rukama kolem sebe.

"Nialle to nic nebylo." uklidňovala jsem ho. "A i kdyby jo, je to jedno." povzdychla jsem si smutně. Přeci jen -je to těžké přiznat, ale už to tak je- patřím Zaynovi. A ten kdyby tohle viděl -on by se mnou ven určitě nešel- tak bych za to pykala já, a ten číšník by už nestál na nohou.

"Promiň, nechtěl jsem tě rozesmutnět." omlouval se Niall.

"To je v pořádku." falešně jsem se na něj usmála.

Po chvíli přišel číšník a dal nám jídlo, když mi pokládal příbory, položil mi tam i malý papírek a mile se usmál. Přinesl i pití, a pak odešel k jinému stolu, zapsat si objednávku.

"Dobrou chuť." popřál mi Niall s hřejivým úsměvem na jeho tváři. Byl určitě rád, že se může konečně najíst po tak namáhavých nákupech.

"Dobrou." popřála jsem mu na zpět. Do ruky jsem chytila malý papírek a podívala jsem se na něj. Bylo tam napsáno telefonní číslo. Malinko jsem se nad tím pousmála. Přišlo mi to milé. Z rukou mi však papírek vytrhl Niall. Když se na něj podíval, viděla jsem jasné naštvání v jeho tváři. Chtěl se postavit, ale moje ruka na jeho zápěstí ho v tom zastavila.

"Nialle, prosím nech to být." požádala jsem ho. Niall se zatvářil ještě víc naštvaně a pak vyprskl: " Já to mám nechat být?! On tu s tebou flirtoval celou dobu a teď má ještě tu drzost ti sem přinést jeho telefonní číslo?! Ne, to teda jen tak nenechám!" vykřikl, ale ne zas tak moc nahlas, aby nás všichni slyšeli.