Hopeless

33. Rozjedeme to!

„Tohle si obleč!" houkl po mě Zayn, když po mě hodil oblečení, které mám na sobě mít dnes večer. Po včerejším incidentu jsem ale pevně rozhodnuta mu odporovat.

To on je ten největší ubožák v tomhle domě! Ne já. On! Je to chudák bez špetky soudnosti a rozumu. Jediné, na co myslí je, jak si konečně zasune.

Prohlédla jsem si spodní prádlo, které mi přistálo na posteli, a rozhodla se mu jít oznámit, že se nehodlám na sebe vzít ty pidi tanga a podprsenku, na které je až přehnaně málo látky. Při kroucení hlavy nad Zaynovým příšerným vkusem na mé oblečení jsem se mu vydala postavit.

Rozrazila jsem dveře od jeho pokoje a naštvaně vešla, dávala jsem si pozor na to, abych vypadala dost naštvaně a rozhodně.

„Tohle si na sebe nevezmu, obleč si to klidně ty, ale já ne!" vykřikla jsem naštvaně a doufala, že nebude mít nic proti. Měla jsem nasazenou "masku", která jasně říkala, že mě nezastraší, ale realita byla jiná. Stačilo, aby na mě křikl a já bych se okamžitě stáhla. Jsem srab.

Hodila jsem po něm věci, co mi předtím přinesl a čekala na jeho reakci. Pozvedl obočí a rozešel se rázným krokem ke mně.

"Cože jsi říkala?" zeptal se mě pobaveně. Pozvedl obočí, když jsem si od něj vzala spodní prádlo zpět.

"Nic. J-já j-je-jen... To je jedno," zakoktala jsem se. Rychlostí světla jsem se otočila a rozhodla se odtud zdrhnout, ale už bylo pozdě.

"Převleč se tady! Když už jsi sem přišla, je zbytečné chodit zpátky." rozhodl.

„Ne, to je dobrý. Mě těch pár kroků nezabije," odpověděla jsem s falešným úsměvem na tváři. Otočila jsem se k odchodu, ale zastavil mě bolestivý stisk na mé ruce. Zayn si mě přitáhl k sobě až tak, že jsem narazila do jeho hrudě. Podívala jsem se nahoru do jeho obličeje a ztěžka vydechla, vypadá to, že se tu budu muset převléct. Má na tváři zase ten nekompromisní výraz, tehdy když ho má, je lepší mu neodporovat.

„Dobře... a nemohl by jsi mi dát něco, co by mě trochu víc zakrylo? Prosím, já tam před nimi nechci sedět ve spodním prádle," kňučela jsem. Nechápu, kde jsem posbírala dostatek odvahy na tuhle otázku, ale vyslovila jsem ji.

„Dobře, dostaneš šatičky," zaculil se. Přikývla jsem na jeho návrh, nic jiného mi stejně nezbývalo. Kdyby se mi to nelíbilo, skončila bych před nimi nahá a o to vážně nestojím.

Chytil mi lem trička a přetáhl mi ho přes hlavu, potom mě zbavil kalhot a šel pro něco do skříně. Přinesl kraťoučké šaty. Jsou celé černé, podle odhadu mi budou těsně pod zadek. Nemají ramínka, budou mi na hrudníku držet jen díky mým prsům, bojím se, že mi spadnou, protože prsa nemám dvakrát velké.

Cukla jsem sebou, když mi Zayn chtěla rozepnout podprsenku. Podíval se na mě varovným pohledem, kterým říkal, že na tohle náladu vážně nemá. Proto jsem se jako poslušná holčička otočila k němu zády, aby ji mohl lépe rozepnout. Ramínka mi pomalu sjela po pažích a vrchní část mého spodního prádla spadla na zem.

Ucítila jsem na svých bocích chladný dotyk rukou. Trochu jsem poskočila dozadu, když si mě ruce přitáhly dozadu. Jemně jsem se zapřela do hrudě černovlasého kluka za mnou a přála si jedinou věc. Co jsem si přála? Vlastně jsem v to doufala skoro celý den. Ať se na mě nezlobí kvůli včerejšku.

„Zlobíš se na mě?" zeptala jsem se třesoucím se hlasem.

Jeho pravá ruka odhrnula moje vlasy z pravého ramena tak, že skončily na levé straně mého odhaleného hrudníku. Jemně jsem se otřásla pod dotykem Zaynových rtů na mém pravém rameni. Malými motýlími polibky se dostával blíže k mému krku. Kam se později přisál svými rty. Jemně skously citlivou pokožku na mém krku, kde ještě před pár dny byla malá modřinka od toho, jak mě líbal.