Hopeless

24.Minulost

Byl večer a já se tiskla k Niallovi, neboť‘ jsem se neskutečně bála. Už nikdy se nebudu dívat na horory! Už nikdy!

Venku je bouřka. Strašně prší, jsou vidět blesky a hromy se mi neustále ozývají v uších. A přiznám se, že z bouřek mám trochu strach.

„Lucy, neklepej se tak. Pokud je ti zima, vezmi si další deku.“ nabídl mi Niall.

„Mě není zima. Já se jen bojím.“ přiznala jsem potichu. Niall se zhluboka nadechl a povzdechl si.

„Promiň, neměl jsem tě nutit dívat se na ten horor. Byl to špatný nápad.“ omlouval se mi s povzdechem. Jemně mě hladil po zádech, zatímco moje hlava se při zvuku hromu zabořila více do jeho hrudi.

„Ne, to nevadí. Já se totiž ani tak nebojím z toho hororu jak té bouřky.“ objasnila jsem.

„Ohh…“ věnoval mi malý polibek do vlasů. „Víš, že když jsi se mnou, nemusíš se ničeho bát, že Lucy?“ zeptal se mě.

„Ano Nialle, vím.“přikývla jsem.

„To je dobře. A teď už spi!“ objal mě ještě silněji a já se cítila v bezpečí.

„Dobrou noc, Nialle.“ popřála jsem mu.

„Taky ti přeji dobrou noc, moje malá Lucy.“

Za chvíli jsem usnula v Niallově ochranářském obětí, cítila jsem se díky němu v bezpečí a nezranitelná.

*********************************

Ráno jsem se probudila skvěle vyspalá, ale neschopná pohybu. Niall mě pevně svíral ve svém objetí. Ale nebylo mi to nepříjemné. Byla jsem ráda za jeho blízkost. 

Snažila jsem se opatrně, tak abych ho nevzbudila, vyvléknout z jeho sevření. Bohužel se mi to nepovedlo a začal se probouzet.

"Dobré ráno Nialle." popřála jsem mu, když otevřel svá modrá kukadla. 

Jemně si protřel oči, zakňučel a prohrábl si svoje blonďaté vlasy. 

"Dobré." Jeho ranní chraptivý hlas mi teď zněl v uších. Musím přiznat, že teď zněl strašně sexy.

"Jak ses vyspal?" zeptala jsem se ho.

Konečně mě Niall vypustil ze svého objetí a posadil se na postel.

"Docela dobře." odpověděl ještě pořád rozespale. Je tak roztomilý.

 "Co budeme dneska dělat?" zeptala jsem se zvědavě. Také jsem se posadila a prohrábla si svoje rozčepýřené vlasy.

 "Já nevím, mohli bychom si jen povídat a prostě se lépe poznat. Klidně bych ti řekl i něco o Zaynovi, pokud bys chtěla." nabídl mi nabídku, která se mi hned zalíbila. Popravdě byla jsem nadšená z toho, že o nich budu vědět něco víc. 

************************

"Nialle prosím, nech mě jít… Vždyť- Vždyť Zayn je pryč, a než se vrátí, budu už pryč odtud!" prosila jsem Nialla.

 Po více jak čtyřhodinovém povídání o Zaynově a Niallově minulosti, jsem se konečně dostala k tématu, které jsem chtěla. Konečně jsem ho požádala, aby mě nechal jít. Musím to zkusit. Byla bych hloupá, kdybych se ho na to nezeptala. 

Jeho úsměv, který měl na nasazený skoro celý den, zmizel a nahradil ho zamračený výraz. Povzdychl si a podíval se na mě lítostivým pohledem.