Hopeless

22. Rozloučení podle Zayna

„Lucy!“volá mě Zayn. Povzdychnu si a vyjdu z 'knihovny'. Moje kroky zamíří rovnou do obývacího pokoje, kam jinam, že?

„Co potřebuješ?“ zeptala jsem se otráveně, když jsem stála ve dveřích. Zayn se na mě podíval a pozvedl obočí - jak já nesnáším, když tohle dělá!

Pochopila jsem, že mám jít blíž k němu. Proto jsem se rozešla a posadila se na kraj gauče. Zayn se záludně usmál, a i přes mé protesty, si mě přitáhl blíž k němu. Objal mě a natiskl mě těsně na jeho tělu.

„Jak jistě víš Lucy, budu odjíždět…“ Při těchto slovech jsem se usmála. „…. A chtěl bych, aby ses se mnou nějak pěkně rozloučila.“ zašeptal a věnoval mi malý polibek do vlasů.

„Dobře.“ zasmála jsem se. Vytrhla jsem se z jeho sevření a věnovala mu malý polibek na tvář. „Čau.“ zasmála jsem se a vydala se k odchodu.

„Tohle je asi špatnej vtip, že Lucy?!“ zeptal se mě, když viděl, že jsem se vydala pryč. Na jeho obličeji se objevilo mírné zamračení.

„Ne, proč by měl být?“ zeptala jsem se naoko zaraženě.

Sice bych ho provokovat neměla, ale mám strašnou chuť ho pozlobit. Čeká mě týden s Louisem, ne se Zaynem. Takže ho pozlobit můžu. Bez následků, doufám.

„Lucy! Kolikrát ti to mám opakovat?! Nedráždi mě.“ Jeho varování pro tentokrát budu brát na lehkou váhu a budu ho 'dráždit'.

Prudce se zvedl a rozešel se mým směrem. Na jeho tváři pohrával ten úšklebek, který říkal, že má něco za lubem. Když jsem omylem sklouzla pohledem k jeho rozkroku, došlo mi, že to nebude něco malého…

Než jsem se stihla nadát, tak jeho ruce přistály na mém zadečku. Tiskl si mě natěsno k sobě. Moje ruce byly zapřené o jeho hrudník, abychom mezi sebou měly aspoň nějakou vzdálenost. Naše rozkroky se otíraly o sebe a já cítila, jak jeho boule v kalhotách 'roste'.

„Prdelko, budeš mi chybět. Ale je tu i jedna pozitivní věc. Víš jaká?“zeptal se mě a zase to udělal - pozvedl obočí.

„Ne, jaká to je?“ zeptala jsem se zvědavě. Jaká je pozitivní věc na tom, že bude pryč? Přeci to že bude pryč! Budu mít od něj pokoj! Co víc si přát?!

„To se dozvíš, až přijedu.“ zasmál se mi. Tajnůstkař…

„Hmmm… doufám, že se ten tvůj výlet protáhne.“ ušklíbla jsem se. Vyslovila jsem slova, která jsem myslela naprosto upřímně.

„Já ti snad chybět nebudu?“ zeptal se na oko smutně. No jasně. To jsi uhodl.

„Ne, nebudeš.“ zašeptala jsem a mrkla jsem na něj. V jeho očích se zablesklo… něco jako smutek? Ne to určitě ne. Spletla jsem se.

Silně mi zmáčkl pozadí, až jsem vykřikla bolestí.

„Tak to budu muset udělat něco, abys na mě nezapomněla a vzpomínala na mě celý týden.“ zašeptal a políbil mě.

„Skoč!“ zašeptal. Jestli si myslí, že to udělám, je to opravdu velký debil. Neskočím!

„Ne!“ zašeptala jsem vzdorně.

„Ale ano.“ S těmi slovy mě štípl, do mého zadečku a já vyskočila. Zayn mi pomohl obmotat nohy okolo jeho pasu. Svoje ruce položil na můj zadeček, aby mě mohl lépe udržet ve vzduchu. Pár dlouhými kroky se dostal ke zdi, o kterou si mě opřel.

Jeho rty se dravě přisály na ty moje. Líbal strašně chtivě a vášnivě. Mojí spolupráce se mu však nedostalo. Jeho jazyk přejel po mých rtech, tak žádal o 'vstup' do mých úst, který jsem mu nedala.