What happened?

1. KAPITOLA

Je mi fakt zle, mám pocit že omdlím. Podívám se kolem sebe, vidím procházet lidi, ale žádný z nich mi nevěnuje pozornost. Motá se mi hlava a s ní i celý svět.
Myslím že mi v tom baru, ze kterého jsem vyšla hodil ten debil co mě balil něco do pití.
Snažím se vzpamatovat, ale nepomáhá to. Sednu si proto na zem a zhluboka dýchám.

***

Když se probudím ucítím cigarety a pivo.
Kde to kurva jsem?
Paměť mi vynechává a já se konečně rozhlédnu kolem sebe.
Věšák s oblečením, na kterém visí kožené bundy...nejspíš.
Náhle spatřím mužskou postavu, co sedí u mých nohou. Toho nejdůležitějšího si všimnu jako poslední. Klasicky.

"Ahoj?" řeknu a snažím se zachovat chladnou hlavu, ale pořád mám rozostřené vidění.
Najednou mi dojde, že vůbec nemusí být hodnej, ale že mezitím co jsem nevnímala si se mnou mohl prakticky dělat co chtěl...jenže když se na něj podívám pořádně, protože ještě teď nevidím úplně nejlíp, zjistím, že je to člověk kterého sice neznám osobně, ale přece jenom ho znám.
Axl Rose z kapely Guns N' Roses.
Co tady dělá? Co tady dělám já?!

"No ahoj." pozdraví mě frontman hard rockové skupiny a já nevěřím vlastním očím.
Spím snad a tohle všechno se mi jenom zdá?
Jenomže si až moc silně uvědomuju, že tohle je realita, jenom nechápu jak je tohle k sakru možné.

"Co se stalo?" zeptám se a dívám se na něj. Vážně je to on.
Což znamená, že já musím být nejspíš v backstage.

"Ty si nic nepamatuješ?" odpoví mi otázkou a mě se sevře žaludek. Poslední co si pamatuju je, že jsem se snažila vzpamatovat. Protože mi pravděpodobně něco hodili do pití. Zavrtím hlavou.

"Šel jsem okolo nějakýho klubu a ty si tam seděla na zemi, když si nás viděla jak procházíme začala si pištět a padat nám kolem krku..." ,při té vzpomínce se usměje, "...a tak jsme tě vzali s sebou. Skončili jsme v baru kde si usnula a já tam nechtěl nechávat hezkou holku jen tak ležet.
Ještě by tě nějakej kokot vojel. Tak jsme tě odnesli sem." popíše mi Rose události minulého večera a já nevěřím vlastním uším.
Přiložím si dlaň na čelo a snažím se si na něco vzpomenout, cokoli, ale nic.
Budu muset věřit Axlovo slovům. Vážně mě členové GN'R nesli? A jak dlouho?
Sednu si a podívám se na něj. Pořád se usmívá, jeho úsměv je nakažlivý, proto i moje koutky úst se stočí nahoru.

"Poslední co si pamatuju je, že jsem vyšla před bar, nebylo mi dobře, myslím že mi jeden chlap hodil něco do pití.
Přemlouval mě abych s ním šla na záchody, že si spolu užijeme, ale já nechtěla. Byl nasranej a já kráva jsem si pořádně nehlídala drink.
Pak jsem odešla a tady moje paměť prostě končí." pronesu a podívám se na něj. Jeho výraz se změní. Najednou už se nesměje, ale tváří se víc vážně. Opatrně mi položí ruku na záda.

"Jsem rád, že jsme procházeli kolem." řekne a já slyším, že to myslí vážně.
Najednou se otevřou dveře a dovnitř vejdou čtyři další muži. Okamžitě je poznám.
Zbývající členové mojí oblíbené kapely.
Tohle bude zajímavý.