What happened?

37.KAPITOLA

S odchodem mojí mámy sem pohřbila i část minulosti, ke které se už nechci vracet. Dívá se na mě a na několik okamžiků si říkám, že je vlastně dobře že odešla. Jakoby nestačilo co se stalo mojí Sarah, mojí milované starší sestře, co mě vždycky chránila a dávala rady. To ona mě poprvé poučovala o menstruaci abych byla připravená. Byla to ona, a ne máma, která se mezitím někde muchlovala s chlapy se kterými tátu podváděla.

"Pane bože zlatíčko, ty si tak vyrostla." řekne máma a prohlíží si mě od shora dolů. Jak se vůbec opovažuje mi říkat zlatíčko. Vychoval mě táta a Sarah. Ne ona. Nikdy ne ona.

"Fajn, měj se." řeknu, nechám čokoládu čokoládou a snažím se odejít, ale chytí mě za zápěstí. Hned se jí ze sevření vyškubnu, ale otočím se na ní. Uslyším za sebou kroky a když se otočím, míří ke mě zpěvák. Prosím jen to ne. Přeskakuje pohledem ze mě na matku.

"Co se tady děje?" zeptá se trochu zmateně. Hodně uvažuju o tom jak mu tuhle informaci podat, nebo jestli mu jí vůbec říct, to mě ale už ta kráva předběhne a podává mu ruku na pozdrav. Ale u ní nikdy nic není jen pozdrav, určitě ne s chlapem.

"Ahoj, já jsem Chloeina máma. Sharon." představí se. Ještě než se jejich dlaně setkají chytnu tu Axlovu a dám ji od mámy dál. Nechci aby na něj šahala tou samou rukou co na všechny svoje milence a náhodné známosti. Teď je Rose zmatený úplně.

"Dobrý den." pozdraví slušně a obrátí svůj pohled na mě. Jenom zavrtím hlavou a prakticky ho odtáhnu pryč z benzínky. Nasednu do auta a on mě rychle následuje. Tohle sem s ním ještě neřešila, nějak na to nepřišla řeč. Je to věc co lidem prostě neříkám, nejraději bych ten kus svého života vymazala. Podívám se z okýnka a vidím svojí matku, která vlastně ani není moje matka, stát u dveří od krámu. Už ji nikdy nechci vidět.

"Jeď." řeknu jenom, on bez dalších otázek nastartuje auto a dupne na plyn. Nevím jetsli sem vůbec připravená to někomu říct. Deset let sem si to nechávala pro sebe, úplně ve spod svého vědomí. Když sem tam Sharon viděla, bylo to jako přízrak, jako duch.

"Chloe co se stalo? Vidím že nejsi v pořádku. Stalo se snad něco s tvojí mámou?" zkusí to mírně Axl.

"Jestli se s ní něco stalo?! Nikdy tady skutečně nebyla, je to kurva, smažka a nezodpovědná matka! A nejednou se tady objeví a dovolí si mi říkat 'zlatíčko'. Vždyť je to dokonce prakticky i vrah!" zakřičím tak, že mě museli slyšet i na druhé straně města. Všechna ta nenávist, ta zrada, všechno se to ve mě najednou nějak nahromadilo. Moje nervy už prostě nevydrželi a já vybuchla. Cítím jak mi po tvářích tečou slzy o kterých sem do teď neměla ani tušení. Už tu tíhu dál nést nedokážu. Najednou se ale sama před sebou zastydím. Nemůžu si to vylívat na nevinném zpěvákovi. Ten jenom tiše sedí, oči upřené na silnici. Pořád nic neříká a já vidím že zajíždí k jeho bytu. Zastaví, oba vylezeme z auta a vydáme se nahoru do bytu.