36.KAPITOLA

57 4 0
                                    

Cesta autem se zdá být docela klidná, až na mé touhy. Jsem z něj trochu nervózní, hlavně ve fázích, kdy svou ruku po mé vnitřní straně stehna posouvá ještě výš a já nemůžu nic dělat. Navíc, on to ví. Ví, co se mnou jeho dotyky dělají, proto mě provokuje se šibalským úsměvem ještě víc.

,,Stavíme se na benzince pro něco k jídlu" řekne z ničeho nic a usměje se tak, jakoby právě vyhrál olympiádu. Za to já se na něj podívám s kyselým výrazem, ale nijak neodporuju. Prozatím. Za to poslušně vystoupím z auta s ním, chytíme se za ruce, propletem prsty a vydáme se dovnitř.

Zastavím se u regálu s čokoládou. Chci zrovna jednu popadnout, ale ze zadu mě někdo chytí za rameno. Leknu se a když se otočím, málem zkamením. Chvilku musím mrkat a fackovat se, abych si byla jistá, zda je to realita. Bohužel je. Přede mnou stojí ta poslední osoba, kterou bych tu čekala. Ta poslední osoba, kterou bych v životě chtěla ještě někdy vidět. Stojí s rozcuchanými špinavě blond vlasy, s výraznými očními stíny a tlustými černými linkami kolem očí, s červenou rtěnkou, zorničkami velkými jak fotbalovej balon a ve špinavém dlouhém tričku. Bez kalhot, jen ve vysokých černých kozačkách na podpatku.

,,Chloe, jsi to ty?" Promluví chraplavým hlasem a dá mi dlaň na tvář. Mírně sebou ošiju, ten dotyk mi je naprosto nepříjemný.

,,Mami?" Polknu nahlas a sundám její ruku z mého obličeje. Je to už skoro 10 let, co jsme se neviděly. Opustila tátu, sourozence a mě jako snad desetiletou holčičku kvůli chlapovi, chlastu a snad i drogám. Věděla jsem už dlouho, že s tím má problémy, ale do teď si pamatuju tu hroznou bolest, kdy mi táta oznámil, že se maminka už domů nikdy nevrátí. Do teď jsem ji neodpustila a nepřestala vyčítat to, co se kvůli ní stalo v té době mé o několik let starší sestře.

What happened?Kde žijí příběhy. Začni objevovat