What happened?

11. KAPITOLA

Naskočíme do černého auta, nedaleko okna, ze kterého jsme vylezli.
Rose nastartuje a my se vydáme na cestu.
Najednou mě napadne, že já Axla vlastně taky vůbec neznám. Teda skoro.
Ale i tak, asi není úplně bezpečné nastupovat ke skoro cizím lidem do auta. Ještě když je ty lidi tak jednoduché vytočit. Vím sice kam jedeme, ale nemám absolutně ponětí kde to je.
Zpěvák řídí a přitom mě pořád jedním okem kontroluje.

"Co přesně si mu udělal?" zeptám se nejenom abych prolomila ticho, ale taky z čisté zvědavosti.

"Prostě dostal pár ran pěstí, to je celé." pronese a pohled upírá k silnici.

"Vypadali jste docela sehraně,  když Slash řekl že přijeli fízlové." poznamenám a podívám se na něj. Lehce se pousměje.

"Jsme už docela zvyklí. Jeden večírek jeden problém, takhle to prostě chodí." řekne.

"Hele, to co se stalo na té chodbě...co to mělo přesně znamenat?" zeptám se a podívám se na něj, věnuje mi jenom letmý pohled, protože se věnuje řízení, ale po chvilce zajede ke krajnici a vypne motor.
Ve filmech je tohle obvykle ta část, kde všichni křičí aby holka utekla pryč, nebo zavolala pomoc, ale já se přesto nemůžu odtrhnout od sedadla...ani od jeho očí, které mě pozorují.

"Chceš vědět, co to mělo znamenat?" řekne a nakloní se ke mně tak blízko, že cítím jeho horký dech, jak mě lechtá na tvářích.
Kývnu hlavou na znamení, aby pokračoval.
"Fajn. Znamená to, že je to snad poprvé co jsem se šel rvát za nějakou holku.
Znamená to, že místo toho abych ji přefik, když byla zdrogovaná, jsem jí nechal ať se z toho vyspí a o našem líbání jí neměl v plánu ani říct. Znamená to že...že se mi líbíš a pokud budeš chtít, tak bys to se mnou mohla zkusit." pronese a nakonec se usměje tak krásně, jak to umí jenom on.
Ten úsměv je úplně odzbrojující. Tváří se tak sebejistě, ale v jeho očích zřetelně čtu, že je nervózní, má strach že ho odmítnu.
Nakloním se k němu ještě blíž a naše nosy se teď dotýkají.

"A ty bys to se mnou chtěl zkusit? Varuju tě, není to se mnou jednoduchý." pousměju se a střídavě pozoruji jeho rty a oči.
Všimne si toho a palcem s ukazováčkem mi lehce zvedne hlavu. Naše rty jsou skoro u sebe a já už skoro začínám šílet z toho, že nejsou spojené v jeden celek.

"Moc." řekne a konečně naše rty spojí dohromady.
Jeho jazyk začne prozkoumávat má ústa a já si do těch jeho taky cestu najdu.
Líbáme se a já pořád nemám dost, když v tom se ode mě oddělí. Musím vypadat zklamaně, protože se zasmejě a věnuje mi ještě jeden letmý polibek.

"Měli bysme jet, ale ujišťuji tě, že u mě budeme pokračovat." pronese pořád se smíchem a nastartuje auto.

"Ještě aby ne." poškádlím ho. Svojí dlaň mi položí na stehno a znovu se vydáme na cestu.