12. KAPITOLA

88 7 0
                                    


,,Jak daleko to je?" Zeptám se už po několikáté. Jet vedle něj v autě, když mi jezdí rukou po vnitřní straně stehna stále výš a výš a nemoct nic dělat je jako to nejhorší mučení.
Myslím, že ho baví mě provokovat, proto, aniž by odpověděl zajede rukou ještě trochu nahoru a potichu se zasměje, ale tak, abych to zaregistrovala i já.

,,Ještě dvacet debilních kiláků" povzdechne si smutně a já se konečně dočkám tolik vytoužené odpovědi.

,,Ale mám nápad" řekne po chvilce, zacukají mu koutky a následně si hraje s rošťáckým úsměvem ve své tváři. Pak zabočí ze silnice směrem na opuštěnou, asi lesní cestu. Všude je tma, už ani žádné lampy v našem okolí nejsou a starou hrbolatou cestu osvětlují jen reflektory Rosova auta, měsíc a jasně zářící hvězdy. Okolo nás jsou pouze stromy a vzácně z předního skla zahlédnu nějakou zvěř přebíhající z jedné strany lesa na druhou. Je mi jasný, že tudy se zpět do centra Los Angeles nejede a že Axl něco plánuje. Neodvažuji se ale na nic zeptat, vnitřní hlas mi říká, že je lepší mlčet a nedat na sobě svou nejistotu z místa jeho výběru znát. Les mi vždycky naháněl trochu strach, obvzláště ten noční a když si znovu uvědomím, že jsem v autě s podstatě cizím člověkem, moc to mé panice, kterou zatím úspěšně skrývá, nepřidává. Na druhou stranu, proč by mi ale chtěl ublížit, když se za mě rval a proč bych z jeho hlasu i každého jeho dotyku šílela blahem?

,,Dělalas to někdy v autě?" Prolomí to nepříjemné ticho, ve kterém byl slyšet jen tlukot mého srdce zpěvák. Trochu zčervenám.

,,Když řeknu ne, bude to trapný, to samý, i když řeknu jo" zvolím raději neutrální odpověď a pousměju se nad mou vůbec první vzpomínkou na svůj sexuální život.

,,Když myslíš" pokrčí rameny a zastaví auto uprostřed cesty. Ztiší rádio na nejmíň, zrovna hrajou nějakou vypalovačku od The Beatles a odpoutá se, aby se mohl naklonit ke mně.
,,Po tomhle budeš mluvit jinak" mrkne, vezme zase mezi prsty mou bradu a spojí opět naše rty v jedny. Všechny mé pochyby najednou zmizí. Vystřídá je hejno motýlků s dlouhými křídly, co se po tisícech hromadí v mém břiše. Jsem si jistá, že je to takhle správně. Jsem najednou tak sebejistá a přesně vím, co a proč dělám. Chci ho. Za každou cenu. 

What happened?Kde žijí příběhy. Začni objevovat