What happened?

4. KAPITOLA

,,To zvládneš, hlas máš jako anděl." zašeptá mi do ucha Axl těsně před tím, než se odvážím udělat krok do schodů vedoucích na podium před tisíce jásajících fanoušků Guns N' Roses. To mě zaskočí. Jak vůbec ví, jaký mám hlas? A opravdu zrovna on řekl, že ho mám jako anděl? 

Podívám se na něj zmateně a zároveň strašně zahanbeně. Už raději ani nechci vědět, co jsem v noci všechno stihla ještě provést. Možná je dobře, že si nic nepamatuji. Jen bude horší se vše postupně dozvídat. Navíc myslím, že toho členové Guns ví víc, než řekli. Bohužel. 

,,Už jsem tě slyšel." řekne pobaveně jako odpověď na můj zmatený výraz, ani nečekal na mou otázku, kterou jsem měla už na jazyku a při další vzpomínce na noc, kdy jsem se k nim dostala se zazubí. 

,,Cože?" Vykřiknu, ale než se naděju, drží mě Axl znovu za ruku a táhne mě před publikum těsně za ním. 

Mým tělem prostupuje nepříjemný pocit, začnu se klepat a nejsem si vůbec jistá tím, jestli vůbec vím, jak se jmenuju. Tohle se nemělo nikdy stát! 

Stojím tu s ním a s celou kapelou. Já, Chloe Davis, co se styděla zpívat i na školní soutěži před třídou a učitelkama. A teď tu musím zpívat před tisícovkou neznámých lidí a celou mojí nejoblíbenější kapelou. Chodím na všechny jejich koncerty když mám tu možnost. Vím, jak se Axl na podiu chová. Ale co když to nedokážu a zkazím jim celé vystoupení? Celý koncert a lidé je kvůli mně vypískají? 

Zvrchu pozoruji plno lidí, kteří na mě upírají své pohledy. Čekají, co ze mě vypadne, jestli začnu zpívat. To samé zpěvák i kytarista, kteří se motají kolem mě a oba se mě snaží mile povzbudit. Vypadá to že mi věří. Tak nakonec kývnu a zhluboka se nadechnu. Slash začne hrát úvodní část z Welcome to The Jungle a mně naběhne husina. Teď je to na mně. A na Axlovi, který tohle zvládá víc, než skvěle. 
Jako vždycky.