What happened?

19. KAPITOLA

Když se tady objeví fízlové zjistí že někdo přepadl Izzyho, který do toho poldy ani nikoho jinýho zatahovat nechce, a že se zbytek kapely vydal je najít a bůhví co s nimi udělat. Podle toho jak byli kluci naštvaný počítám, že ta druhá banda dopadne hůř. Nebo v to aspoň doufám.
Vážně totiž potřebuju, aby jich tady místo jednoho zraněnýho bylo pět. Vydám se za sousedkou, která je pořád ještě na chodbě a prohlíží si mě podezíravím pohledem.

"Moc se omlouvám, že děláme takový nepořádek.
Ujišťuji vás, že mě to netěší o nic víc než vás. Jenom mého kamaráda zmlátili nějací výtržníci a není mu zrovna nejlíp. My se všichni uklidníme, slibuju." pronesu diplomaticky, a přesto že stará dáma nevypadá že by mi moc věřila, kývne a já pochopím, že policii nezavolá.
"Děkuju." řeknu a vrátím se zpátky do bytu, tentokrát zavřu dveře.
Izzy mě jenom tiše sleduje, když jdu pro další mražený hrášek a lékárničku do kuchyně.

"Vážně si nikoho neviděl? Ani nějaký poznávací znamení?" zkusím to ještě.
Ale podle jeho výrazu je mi jasné, že nic nezahlédl. Podle toho jak vypadá se ani nedivím.
Na jeho místě bych si kryla obličej a jak ti co mě bijou vypadají, by bylo vedlejší.
Už teplý sáček s mraženou zeleninou odloží na stolek a vezme si ode mě nový. Posadím se vedle něj, vezmu z lékárničky dezinfekci a trochu kápnu na kapesník. Přiložím mu to na krvácející obočí.

"Hej to štípe." zaúpí a já vybuchu smíchy, ale stále držím kapesník na stejném místě.

"Právě tě zbila celá parta chlapů, ale dezinfekce štípe?" směju se pořád dál protože ta situace mi přijde opravdu komická.
Takovou reakci bych od něj vážně nečekala. Taky se zasměje a já jsem ráda, že se mi povedlo ho alespoň trochu rozveselit.
Ale pořád mám obavy o Axla a zbytek kapely.

"Bylo hustý jak si zmákla tu bábu od naproti. Furt se tady do všeho sere, a kdybych měl dolar pokaždý, když na nás zavolala chlupatý, byl bych kurva boháč." opět se lehce zasměju a on se mnou.
Obvykle moc nemluví, ne tolik jako ostatní, ale je příjemné si s ním povídat.
Myslím, že se svými spoluhráči si takhle povídá běžně, ale se mnou prohodil zatím jenom pár slov.

"Takovejch starejch bab sem měla v baráku několik, když sem byla malá, takže když sem nechtěla mít doma průser musela sem se o to nějak postarat.
A navíc jednání s lidmi mi vždycky šlo. Taková bezvýznamná super schopnost." zavtipkuju.

"Seš fajn. Doufám že to s Axlem myslíš vážně.
Rozchody nebere dobře, když už nějakou vážnou známost má." pronese a dívá se mi přitom do očí. Chce vědět, jestli se jeho kamarád nespálí, za což ho nemůžu vinit. Právě naopak, je dobré že drží při sobě.
Jsem si jistá, že kdybych Roseovi jakkoli ublížila, což je ta poslední věc kterou bych chtěla, stál by za ním, i kdyby si myslel že jsem v právu. Takový jsou pravý přátelé.
Bez ohledu na to co udělají jsou tady pro vás a vy pro ně. Na takové přátelé jsem moc kliku neměla.
Ale myslím, že Guns mě ve štychu nenechají.
A já je taky ne.